až tě bude, lásko moje
jednou taky, všechno bolet
až ti křídla, unavená
nedopřejí dlouhý dolet
až všechno, co jsi chtěla tak
už není víc, než pouhý brak
pak tvoje vášeň ke splínu
se topí v lahvi Tramínu
zapíjíš čas, jenž v přesile
tě svlékl z noční košile
a ústy, vlhkými od vína
mi verše Paula Verlaina
šeptáš do ucha…
po nich má duše hladoví
stejně jak Baudelaire
dnes už vím
že srdce mé je Marina
jak plná láhev od vína















