KDYŽ JSEM OBČAS NA FACKU
život je chytrá Horákyně
dost drahá lóže v prázdném kině
kde na film zírám já a ticho
sotva děj začne hledám východ
však něco mě nutí život vnímat
byť přebal ten radí „Neotvírat!“
popcornu cpu se plných hrstí
šelmu tu hladím proti srsti
každý však z nás je
vlastní pánem
tou plnou studní pod rumpálem
pramenitou pitnou řečí
prostým slovem které léčí
i sobě sami věrným sluhou
spásným deštěm
a po něm duhou
