NA DNĚ KALAMÁŘE
(prolog)
v hlubině tužeb, temné prázdno
slova ven tečou z kalamáře
zabloudit tady není radno
pero je zbraní archiváře
***
v každém z lidí je to skryto
ta vůle držet směr a cíl
ta touha, nežít – inkognito
od prvé... do poslední z chvil
ta vůle k bytí v barvě krve
pod níž ses zrodil napoprvé
a stal jsi se tak vlastním pánem
jak nový obraz se starým rámem