CO JSEM STIHL
skrývaný stínem Rubikonu
na nose svém měl klauna nos
ve stínu žil jsem, bez pardonu
když do bot teklo, chodil bos
v přívalech slov, jsem našel smysl
ve smyslu, nedožitých jar
by s jarem nepodlehl splínu
a v klínu klínem hodoval
život je nekonečná šance
jak z chyb se učit, aniž bych
uštval se v roli ztroskotance
prostě jsem stihnul
co jsem stihl
můj život i tak byl plný knih