ŠEST ŽIVOTŮ

Kam se poděly všechny melodie
které po celou dobu, tak ráda rozdávala
aby te
tady
ležíce u mých nohou
bez hlasu, známek života
a možnosti se projevit
mě svým velkým
do duše otevřeným okem
pozorovala…

Co taky jiného mohla dělat
nežli trpělivě, mlčky čekat
a doufat
v zázrak stvoření
že snad jednou pochopím
a opět ji pohladím po životech…

PÍSEK V HODINÁCH

Jsme jako písek na Sahaře
droboučká zrnka z křemene
jak staré listy kalendáře

málokdo na ně vzpomene

Jak první čtená abeceda
slova jež tvoří epitaf
i znak na hrobě Archiméda

Schindlerův konvoj ze Svitav

Jsme drobné smítko v perlorodce
po Moře perel Cortéze
a krátké štěstí po lichotce

rozklad jen díky syntéze

Když čas nás stále někam tlačí
utéci vlastně není kam
my prostě jenom jsme

(to stačí)

vše ostatní je nejspíš klam

NA CESTĚ OD STŘEDOBODU

svět je úžasné místo, říkám si častokrát
a nemůžu se dost vynadívat
dost zaposlouchat
do dna chutí vychutnat
do hlubin citu a emocí
prožít
nasytit se
tím úžasným projevem
ničím nepodmíněné lásky k životu

v tento moment
kdy až téměř v rozpacích vnímám krásu přírody
zalévá mou duši blaženost

„Děkuji Ti, za ten dar, moci to cítit.
Být toho nepatrnou součástí,“ děkuji Ti
a v duši, promlouvám k duši.