Adam Sebastian Helcelet je známý atletický vícebojař. Co ho spojuje s Mnichovým Hradištěm? Čím letos zpestří sportovní kempy pro děti, které pořádá s manželkou Denisou? Co kromě lásky ke sportu zdědil po předcích? A jak se připravuje do Tokia na olympiádu?
Je tomu pět let, co jste vybojoval na Mistrovství Evropy v desetiboji v Amsterdamu stříbrnou medaili. Jak na mistrovství vzpomínáte?
Mistrovství Evropy v Amsterodamu bylo skvělým překvapením, protože jsem nebyl zdravotně dobře připraven a bojoval s bolestí achilovek. Byl to olympijský rok, a tak jsem měl v hlavě spíš olympijské hry. Nicméně jsem se nechtěl vzdát a bojoval jsem až do konce. Podmínky v Amsterodamu byly náročné, a tak hodně soupeřů hru vzdalo a já byl po povedeném oštěpu na druhém místě, které jsem udržel. Bylo to úžasné a dobrá motivace před olympiádou.
Aktuálně pravděpodobně žijete nejspíše přípravou na olympiádu do Tokia. Jak se těšíte?
Do Tokia se moc těším. Kvalifikace pro mne byla obrovsky těžká, protože se na letošní olympijské hry změnil kvalifikační systém a body do rankingu se počítají už od roku 2018. Já jsem byl bohužel od roku 2018 zraněný, takže jsem všechno musel dohnat letos. Šance byla velmi malá, ale nakonec se mi podařilo dobře se umístit na dvou důležitých závodech a kvalifikoval jsem se. Je to obrovská satisfakce za léta zranění.
S manželkou organizujete takzvané Kempy vítězů. V srpnu zavítá Kemp vítězů dokonce dvakrát také k nám do Hradiště. Budete mít čas se účastnit osobně?
O kemp v Hradišti byl velký zájem. Jsme za to hrozně rádi. V prvním termínu kempu se budu vracet z Tokia, takže bych se určitě zúčastnil. Budu mít i volno od tréninku, tak se určitě ukážu.
Na webu Kempu vítězů píšete, že vás nebaví rutina a že každý den na kempu je něčím zpestřený. Čím zpestřujete kempy letos?
Každý rok se snažíme zlepšovat. Vzděláváme se, hledáme nové trenéry a lepší metody tréninku. Naší přidanou hodnotou je naše dlouhodobá zkušenost s profesionální světovou atletikou. Atletika je královna sportu a hodí se do každého sportu, ať chceme, nebo ne. Hlavní je děti přimět k radosti z pohybu a motivovat je. Letos máme pro děti připravené olympijské téma a do Hradiště přijede nějaký medailista z olympijských her. Zatím nebudeme vyzrazovat, kdo do Hradiště zavítá.
Vzpomenete si na nějaký dojemný moment z vaší kariéry?
Dojemný moment byl, když na Mistrovství Evropy v Bělehradě má žena Denisa ošklivě upadla den před mým závodem. Nevěděl jsem žádné informace, jen to, že je v nemocnici. Ozvala se mi až večer. Byl jsem celé odpoledne ve stresu a neměl myšlenky na závod. Nakonec jsem odzávodil kvalitně a skončil na třetím místě. Bylo to psychicky hrozně náročné.
Kromě sportu se zajímáte i o humanitní vědy, máte z nich titul bakalář. O čem jste psal bakalářskou práci?
Zajímá mě hodně historie a nyní jsem přijat na politologii na Metropolitní univerzitě, kde jsem také vystudoval bakaláře. Bakalářskou práci jsem psal o československých legionářích v Rusku za první světové války. Moc mě to bavilo.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že byste se po skončení sportovní kariéry chtěl prosadit v politice. To je vskutku odvážné. Máte nějaký recept či nosné ideje, jak skutečně v politice udělat něco dobrého?
O politice často přemýšlím a ještě sám nevím, jestli bych do toho takhle skočil. Muselo by mě něco řádné namíchnout, což se poslední dobu během lockdownu dělo často. Vadí mi některé věci, jak je zacházeno se sportem v ČR a jak je veden. Jsem vlastenecky založený a často mě mrzí, jak se snažíme kopírovat některé principy jiných zemí, které tady nejsou a nebudou přínosem. Jsem v tomhle konzervativní a tradiční.
Helceletovi pocházejí původně ze Švýcarska, několik generací se pak usídlilo na Moravě, ale vaši prarodiče žili v Mnichově Hradišti. Co je sem přivedlo?
Helceleti se usídlili v Brně. Tam později proslavil naše jméno praprapradědeček MUDr. Jan Helcelet, říšský poslanec a velký vlastenec. Můj děda JUDr. Dušan Helcelet se přestěhoval do Hradiště, protože pracoval jako advokát v Mladé Boleslavi.
Jaké máte na Hradiště vzpomínky z dětství?
Já bydlel v Hradišti jen chvilku, ale veškeré vzpomínky mám na dědu s babičkou, kteří bydleli hned vedle kostela. Sourozenci také zůstali v Hradišti a hodně kamarádů mám z Hradiště, i když jsem chodil kvůli atletice do školy do Turnova.
Všestranné zájmy jste zdědil zřejmě právě po předcích. Váš již zmíněný praprapradědeček Jan Helcelet byl lékař a přírodovědec, prapradědeček Ctibor advokát a zakladatel brněnského Sokola, praprababička Aloisie pro změnu organizátorka ženského emancipačního hnutí… Vím, že se o své předky hodně zajímáte. Jaké konkrétní zájmy a vlastnosti vás s předky spojují, a které jste naopak vůbec nepodědil?
Jak už jsem zmiňoval, Jan Helcelet i jeho syn Ctibor byli přední moravští politici. Zároveň se zajímali o sport a to jím musím poděkovat, že sportovní geny mi předali skvělé. Věřím, že mi předali i řadu schopností, které využívám a třeba i využiji v budoucnu.
