Herec a zpěvák Tomáš Vaněk: Naše rodina má na Mnichovohradišťsku hluboké kořeny

Herec a zpěvák Tomáš Vaněk. Foto: archiv respondenta
Zpěvák Tomáš Vaněk zavítá s vánočním koncertem do tří měst. Včetně svého „rodného“ Mnichova Hradiště

Praha, Brno a Mnichovo Hradiště. To jsou tři města, ve kterých herec a zpěvák Tomáš Vaněk chystá letošní vánoční koncerty, na kterých jako host vystoupí mimo jiné Natálie Grossová. A výběr posledního města rozhodně není náhodný. Tomáš Vaněk má totiž na Mnichovohradišťsku kořeny. Jak vzpomíná na dětství, jak hluboké kořeny tu má jeho rodina a jakou roli sehráli v jeho životě Jiří Menzel, Ota Jirák či Petr Mikeska? A jak se angažuje v pomoci handicapovaným?

Jak vzpomínáte na dětství na Mnichovohradišťsku?
Jako na krásné dětství se vším, co k němu patří.  Moje nejbližší, ale i širší rodina žije v Jivině, kde máme velký dům, a když jsem byl kluk, kolem mě bylo pořád živo. Rodiče, sestra, prarodiče, strýčkové, tety, bratranci, sestřenice, kamarádi, všichni téměř pod jednou střechou. Měl jsem rád zdejší školu, která nebyla velká, ale o to víc se nám učitelé věnovali, brali jsme je jako další tety a strýčky nebo i kamarády. Všude kolem je spousta přírody, lesů, které mám rád. Na venkově v devadesátých letech vládla pohoda, život byl jednodušší. Je to už dávno, a přestože jsem v průběhu života pobýval leckde, změnila se doba, tady se toho zase tolik nezměnilo a jsem tu pořád doma.   

Má v regionu nějaké hlubší kořeny vaše rodina?  
Znám naši historii z otcovy strany téměř od počátku 19. století a už v té době mí předci pobývali ve zdejším okolí Borovice a na Jivině. Dá se tedy říct, že kořeny tu máme hluboké a naše rodina se tu i dnes stále rozvíjí. Děda Josef, který už nežije, letos by mu bylo mimochodem 100 let, byl nejstarším členem, kterého jsem zažil, a vím, že ne vždy pobýval s rodinou na Jivině, za prací se odstěhoval na čas třeba do Chlumce nad Cidlinou, kde se narodil můj táta, ale opět se sem vrátili. Prostě vždy nás to sem táhlo zpátky. A myslím, že je to právě těmi hlubokými kořeny, na které se ptáte.    

Z průmyslovky jste šel na DAMU. To je takové netradiční. Ale četl jsem, že jste původně chtěl na konzervatoř. Proč ale náhradní volba padla právě na průmyslovou školu?
Na konzervatoř mě nevzali, ale jelikož už jsem během posledního ročníku na základní škole (1. ZŠ v Mnichově Hradišti) hrál v mladoboleslavském divadle, potřeboval jsem být někde poblíž, abych tam mohl hrát dál. Na průmyslovku mě vzali bez přijímaček díky prospěchu, tak jsem šel tam a nakonec každou chvíli utíkal do divadla, které je odtamtud pár kroků.

Jak vzpomínáte na mladoboleslavské divadlo? 
Velmi intenzivně, protože to bylo místo mých prvních jevištních zkušeností. Tam jsem se naučil opravdu mnoho, objevil svět profesionálního divadla, ke kterému jsem našel životní vztah, poznal zajímavé osobnosti ze všech větví umění a čerpám z této první divadelní praxe dodnes. Ze základní školy jsem se na konzervatoř nedostal třikrát po sobě, po několika letech v mladoboleslavském divadle a po maturitě na SPŠ mě na DAMU vzali napoprvé, a to i díky herci a režisérovi Petru Mikeskovi, který se mi tehdy opravdu hodně věnoval a připravil mě na přijímací zkoušky. 

Nedávno se konal dodatečný pohřeb Jiřího Menzela. Na Letních shakespearovských slavnostech v roce 2014 jste měl možnost pracovat pod jeho režijním vedením. Jak na něj vzpomínáte?
Jirka, ano, měl jsem tu čest mu tykat, byl asi nejlaskavější člověk a režisér, jakého jsem potkal. Obyčejný, až to bylo neobyčejné, nenápadný a přitom nápaditý. Klidný, křehký, ale přirozeně vyzařující autoritu. Humor měl jemný. Byl velký a pravý gentleman. Jako režisér nás vedl velmi lehkou rukou, dobře věděl, že Shakespearovské slavnosti, které se konají v plenéru, potřebují od herce hlavně to, aby mluvil nahlas, co nejprecizněji a v přesném rytmu. Nerad zkoušel dlouho a klidně po teprve dvou hodinách zkoušení řekl: „Pojďme domů.“ Rozhodně ale ne proto, že by byl unavený nebo ho to nebavilo. Věděl, že je to na dobré cestě, a nehodlal trávit další hodiny navíc zbytečným přemýšlením, hledáním něčeho, co mělo samo přirozeně uzrát v dalších dnech.   

Měl jste nějaký vzor v našem regionu?
Určitě právě v době, kdy jsem hrál v mladoboleslavském divadle, byl pro mě velkým vzorem právě Petr Mikeska, kterého už jsem zmiňoval. Proto jsem ho také oslovil, jestli by mi pomohl připravit se na DAMU. On byl tehdy čerstvým absolventem režie a to prostředí dobře znal, navíc byl sám hercem. A dnes je z něj umělecký šéf souboru.

Protože oficiálním patronem webu mnichovohradistsko.cz je Ota Jirák a vy jste se jeden čas často pracovně potkávali, nemohu se nezeptat, jak vzpomínáte na práci s ním.
Ota Jirák patří nerozlučně k období, kdy jsem právě v mladoboleslavském divadle začínal. Jemu také vděčím za mnohé. Společně jsme hráli téměř ve všem a častokrát mě vozil autem na večerní představení a zpět, někdy i na zkoušky, protože měl z bydliště cestu kolem toho mého. Já už si bohužel nepamatuji, co vše jsme v autě probírali, ale vzhledem k Otově vypravěčskému talentu to bylo od humorné historky k historce, od životních mouder po rady profesní a tak dále. Jeho humor a nadhled byly pro mě tehdy velmi inspirativní. V tom období se také na závěr sezóny scházel celý soubor a zaměstnanci divadla u něj na chalupě, kde má velkou zahradu, na takzvané divadelní dožínky. Jedlo se, pilo se, veselilo se. Na to nejde zapomenout.

Vy jste pro změnu patronem akce Cihla, která podporuje lidi s mentálním postižením. Co chystáte aktuálně v této oblasti?
Podporovat Cihlu dál. Akce Cihla pomáhá lidem s mentálním znevýhodněním na cestě k samostatnosti a nezávislosti tím, že zajišťuje prostředky pro stavby, rekonstrukce a vybavení bydlení, bytů, dílen a dalších objektů, v kterých jsou poskytovány sociální služby především pro lidi s mentálním handicapem. Probíhá už 23 let a je tak jednou z nejstarších charitativních sbírek u nás. Za tu dobu, kromě již zmíněného, peníze z Cihly podpořily i mnoho dalších projektů po celé republice, jako zaměstnávání lidí s handicapem, asistenční služby, rehabilitace a vše možné, co si jen život žádá. Jsem hrdý, že takovou činnost můžu jakkoliv podpořit a že si právě mě vybrali za jejich patrona.    

Jak se těšíte na mnichovohradišťský koncert 16. prosince v kostele sv. Jakuba? Na co byste diváky nalákal?
Samozřejmě, že se těším velice. Těším se nejen na krásné prostředí kostela sv. Jakuba, ale také na svou vynikající pianistku a dlouholetou kamarádku Kristinu Brachtlovou, na Natálku Grossovou, se kterou zazpíváme několik krásných vánočních a muzikálových duetů, například z muzikálu Ples upírů. Známé písně uslyšíte v nezvyklé hudební nebo textové úpravě, často i poprvé v češtině. Texty si rád upravuji a překládám sám, podle toho, jak je cítím. A moc se těším na plný sál diváků, pro které především tento koncert pořádáme. V kostele bude pro všechny také připraven čaj, káva nebo svařák na zahřátí, uděláme vše možné pro tu pravou vánoční atmosféru! Po skončení se rádi zdržíme a se všemi pozdravíme, popovídáme, nehodlám nikam spěchat a na to, můžu říct, se také dost těším.

Kde kromě zmíněného koncertu vás mohou diváci vidět v nejbližší době?
Prosinec mám plný vánočních koncertů po celé republice, kromě těch, které pořádám sám ještě v Praze nebo Brně. Ovšem právě v prosinci hrajeme naposledy obnovený muzikál Fantom opery, kde už léta ztvárňuji hlavní roli Raoula a na Fantoma bych, kromě koncertu v Hradišti, všechny také rád pozval. To je moje velká srdcovka, a hlavně muzikálová legenda.

Petr Novák

Zpěvák Tomáš Vaněk zavítá s vánočním koncertem do tří měst. Včetně svého „rodného“ Mnichova Hradiště

Mohlo by vás také zajímat:

Kategorie: 

Odběr novinek o Mnichovohradišťsku

Přihlaste se k odběru informací e-mailem, aby vám už žádná z novinek na Mnichovohradišťsku neunikla!

Go to top