Ráno se probudím a všude bílo. Do rána nasněžilo a bílá peřina přikryla tu nudnou podzimní šeď. Scéna pro dnešní den je připravena náramně, pomyslím si. Však večer má chodit vesnicí Mikuláš. Synonymum moudrosti, klidu a rozvahy.
Večer musím chtě nechtě vyrazit o notnou chvíli dřív, abych došel až na druhý konec vsi, odkud Mikulášův průvod začíná. Sotva dorazím na konec Veselé, mlžný opar se začal zvedat a ze tmy vystupuje postava. Vysoký statný chlapík s bílým vousem. Oblečen je v bílém dlouhém šatě s červeným pláštěm a biskupskou mitrou na hlavě. Opírá se o berlu, následuje ho krásný bílý anděl s pleteným košíkem v rukou a za nimi pobíhají rozpustilí dobráčtí čerti. Jsou to čeští čerti, né ti alpští ďáblové, co jsou dnes moderní.
A průvod již míří k prvnímu obydlí. Začíná obchůzka vsi, kde světec se svou družinou v předvečer svého svátku sv. Mikuláše provede inspekci. Tak to jde dům od domu, všude tam, kam jej pozvou. Je pěkné, že i v této složité době se najdou lidé, kteří obětují svůj volný čas, aby prastará a krásná tradice pokračovala. Vždyť úžas v očích dětí, když tyto nadpřirozené bytosti spatří, je pro rodiče k nezaplacení. Úžas vystřídá radost – to když kniha hříchů zůstane zavřená a po přednesu básničky i čerti s řetězy tichnou a jsou odvoláni. A pak přichází sladká odměna se slibem, že za rok přijdeme zase. Tak neusnout na vavřínech.
Holt tradice jsou tradice. A ještě je nutné dodat, kdo pro nás tyto tradice realizuje a komu musí přijít náš dík. V prosinci léta páně 2021 chodil za Mikuláše pan Tomáš Richter, podle mě přirozený Mikuláš, pod andělským vedením Aničky Rejzkové a za neustálého rejdění Kateřiny Kejmarové, Matěje Bočka a Martina Maška v rolích čertů.
Tak a tím by dnešní, vlastně včerejší hra mohla skončit, ale ještě vám dlužím vysvětlení, proč průvod sv. Mikuláše chodí den před Mikulášovým svátkem. Důvod je prostý, za vším stojí změna času v 16. století Ferdinandem I. Habsburským.
Radek Žďánský
