Je tu předvečer svátku sv. Barbory. Dříve chodily na připomenutí sv. Barbory po vsích ženy, respektive dívky, oděné v bílém. Bílé šaty a bílý závoj, v rukou košík, ze kterého nadělovaly cukroví, to pro ty hodné – a pro ty druhé byla metla.
Dnes pověra už pomalu zapadá v zapomnění, ale v dřívějších dobách, kdy bylo křesťanství více v kurzu, na ni hlavně ženy sázely. Jak ty svobodné, tak i vdané. Jedné větvička na třešni v den sv. Barbory uřízlá a do Štědrého dne rozkvetlá měla přinést ženicha. Druhé to, co si při jejím vkládání do vody nejvíce přála.
Sv. Barbora je patronkou mnoha profesí. Mně se při jejím jméně vybaví Dařbuján a Pandrhola, kdy Kubův parťák ze šichty vzývá sv. Barboru. Holt patronka horníků.
A co přát všem, kteří na tuto pověru věří? Snad jen aby bylo dostatek třešní, kde by se dala větévka utrhnout.