Jednatel společnosti Elmarco Miloslav Masopust má náročnou práci spojenou s cestováním po celém světě. Přesto stíhá vést Divadelní spolek TYL v Bakově nad Jizerou a samozřejmě v něm i hrát. Že to není časově nenáročné, asi netřeba dodávat. Soubor dvakrát měsíčně hraje, dvakrát týdně zkouší a k tomu účinkuje například na městských akcích… Více se dozvíte v rozhovoru.
Historie bakovského divadla i novodobá historie vašeho spolku je na webu popsána poměrně podrobně, přesto se zeptám: Co byste z ní zdůraznil nebo čím se rád chlubíte?
Za těch našich 149 let se toho stalo v divadle, a hlavně mimo něj, tolik, že je na nás to nejzajímavější, že stále jsme. Z novodobé historie jsme hrdí na dění po požáru budovy Radnice, kde máme divadelní sál. Mnoho lidí nám tenkrát vyjádřilo svou podporu všemi možnými způsoby, nejdůležitější bylo, že nás podporovali v tom „znovuzačínání“. A začalo se velkolepě Podskalákem. A pak tu byl další takový požár, a ten se jmenoval covid. Dva roky otvírání a zavírání, dva roky rušení domluvených akcí. Myslím, že pár spolků se z covidu bude dostávat ještě hodně dlouho, pokud to vůbec zvládnou. Nám se podařilo mít premiéru v lednu 2020, těsně před, a další premiéru v únoru 2022, ještě v rouškách! Mezitím jsme měli i pár živých představení, a ta jsme si náležitě užili. Spíše jsme ale nehráli, do onlinového prostoru jsme moc nepouštěli.
Jaká byla vaše osobní cesta k hraní divadla?
Na gymnáziu jsem se přihlásil do divadelního kroužku, se mnou tam chodila i moje spolužačka Martina. Tam jsme spolu poprvé hráli divadlo a nebylo to naposled, protože jsme se vzali a já se tím přiženil do bakovské ochotnické rodiny Antošových, kde hrála tchyně, tchán, jeho bratr s manželkou, švagrová… No prostě skoro všichni. Nehrajte divadlo v takové famílii! To prostě ani nejde. A pak v tom jenom pokračujete. Už jsem na prknech s mým mladším synem a starší divadelničí v mnichovohradišťské ZUŠce.
Kdo z profesionálních herců je vaším vzorem?
Přiznám se, že tahle otázka mě překvapila. Nikdy mi ji nikdo nepoložil. A ani jsem o nějakém profesionálním herci jako o vzoru nepřemýšlel.
Jako jednatel společnosti Elmarco máte poměrně náročnou práci. Jak se vám daří ji časově skloubit s hraním divadla?
Daří… Asi právě kvůli náročnosti mé práce potřebuji nějaký relax, vypnutí, přepnutí… Každý to asi nazve jinak. Prostě si hraním divadla odpočinu, přijdu na jiné myšlenky. Přestože jsem se před 10 lety přihlásil k nějakému řízení i v divadle. Takže toho řízení mám dost i ve volném čase. Všechno je o rozhodnutí a volbě. Zvolil jsem si aktivní život, plný radostí a starostí o rodinu, práci a divadlo. A mám se dobře.
Jak vaši činnost ovlivňuje byrokracie?
I vzhledem ke svému zaměstnání, kdy se musím potýkat často s velkou byrokracií, mi byrokracie spojená s činností spolku přijde taková vyvážená. Prostě k ní přistupuji jako k něčemu, bez čeho to nejde, ale zároveň nás to moc nebrzdí. Máme velikou výhodu ve velké podpoře ze strany města Bakova nad Jizerou. Ano, musíme oficiálně žádat o dotace, ale to je jen malý střípek z celkového dobře fungujícího a hlavně vyváženého vztahu města a našeho spolku. Pokud nám něco ztrpčuje náš divadelní život, je to trh s autorskými právy. Některé hry hrát nemůžeme, protože jsou příliš drahé, a některé jsou nám dokonce i zakázané, protože profesionální divadla si na ně kupují exkluzivitu, a to i vůči ochotnickým souborům. Vždy si jenom řeknu, že jsme tedy velmi kvalitní, když se nás bojí i profíci.
Podle čeho volíte nové tituly?
Hodně čteme. Na jednu uvedenou hru přečteme takových 15 her. A výběr je jasný, komedie a počet herců. Komedie pro diváky, my sami bychom si nějaké drama střihli, ale diváci se chtějí smát a my jim rozumíme. No a pak počet hereček a herců. Je nás nějakých 16 aktivních hereček a herců. Už pomalu přestáváme dávat hry, aby si zahrál každý, protože koordinace termínů představení je potom opravdu složitá. Vždy ale přemýšlíme u čtení o obsazení.
Sháníte nové členy?
Nedáváme inzeráty, neprosíme, aby se k nám někdo přidal, ale když se někdo přidat chce, jsme moc rádi. Takže bude-li někdo chtít, nechť přijde. Jenom ať si přečte tenhle rozhovor důkladně. Dvakrát měsíčně hrajeme, dvakrát týdně zkoušíme a k tomu nějaké městské akce! To nejsem jenom já, to jsou i ostatní členové spolku. Takže to opravdu není koníček, ale pořádný dostihový kůň.
Kterou z inscenací z minulosti považujete za nejpovedenější či nejúspěšnější?
Zmíněný Podskalák byl úspěšným představením s písněmi a velikou výpravou, na zájezdy se jezdilo autobusem, aby se všichni herci vešli. Tenkrát se říkalo, že tolik repríz ještě žádná hra neměla, bylo jich něco ke dvaceti. A na tomhle je, mimo jiné, vidět vývoj našeho spolku. Dvacet repríz jedné hry už bereme jako samozřejmost, každý rok máme jednu nebo dvě premiéry, každý měsíc minimálně dvě představení. A začalo to hrou Mezi nebem a zemí, kterou jsme v roce 2013 uvedli v české repríze a měli jsme ji moc rádi, věřím, že diváci také.
V příštím roce oslavíte 150 let trvání. Chystáte nějaké oslavy?
No jéje. Ono se úplně přesně nezná datum založení spolku, ví se o roce. Tak jsme již oslavy 140 let pojali celoročně a 150 je o deset víc, tak ještě přidáváme. Již 7. ledna 2023 proběhne výroční ples v divadle, kde pokřtíme náš kalendář a upomínkové předměty k výročí. Každý měsíc bude na Radnici nějaké divadelní představení našich ochotnických přátel z okolí. V červnu uspořádáme na náměstí v Bakově divadelní zábavu pod hvězdami. V září se těšíme na premiéru nové hry. V říjnu a listopadu ještě nějaká představení proběhnou a zakončíme rok veřejnou výroční schůzí, což zní poněkud nedivadelně, ale bude to spíše taková závěrečně estráda. A celý rok budeme hostovat se současnými hrami Ten, kdo utře nos a Testosteron.
