Jiří Tošner (* 1947) vystudoval pedagogiku a psychologii na FF UK Praha. Před revolucí působil jako manželský a rodinný terapeut a od 90. let se věnuje dobrovolnictví. V roce 1998 založil dobrovolnické centrum HESTIA. Jaká je v tomto centru jeho role v současnosti? Jak hodnotí dobrovolnictví v době covidu a po tornádu na Moravě? Co jej spojuje s obchodem Farmářka z Ráje v Mnichově Hradišti? A na jaký koníček mu nezbývá čas? Začtěte se do rozhovoru.
Naposledy jsme spolu vedli rozhovor začátkem roku 2016 pro zpravodaj Spokojeného domova. Tenkrát jste předával kormidlo dobrovolnického centra HESTIA novému řediteli a doufal jste, že vám ubyde čas strávený nad papíry a razítky. Do jaké míry se vaše osobní očekávání naplnilo? Podílíte se ještě na aktivitách centra, nebo si už spíše užíváte důchodu?
Jsem již jen ve funkci zakladatele HESTIA, tedy zcela bez povinností. Nyní jsem členem výboru Národní asociace dobrovolnictví, z. s., což je zastřešující síť dobrovolnických center a programů po celé ČR. Národní asociace dobrovolnictví propojuje dobrovolnické programy všeho druhu, spolupracuje s partnery v ČR i v zahraničí zejména v oblasti dobrovolnictví a podporuje rozvoj dobrovolnictví v ČR. Pro mne je to několikrát do roka setkání výboru a členské shromáždění. Takže přibylo volného času – právě je nejlepší čas být na chatě u Hradiště – letos se opět urodí dost vlašáků a jablíček a díky snížení stavu sucha je na zahradě více ptáčků, ještěrek a žabiček.
Co je od roku 2016 nového v činnosti centra?
Novinkou je „DobroVID-19“ – nový pomocník v krizi pro koordinátory dobrovolníků nebo kohokoli, kdo se třeba dočasně ocitl v podobné roli. HESTIA má nový portál „DOBROMANI.ONLINE“, kdy pandemie přinesla novou realitu, kdy je třeba umět efektivně fungovat i na dálku, takže se dají na dálku zapojit i dobrovolníci na tomto portálu, což je platforma pro online dobrovolnictví. Jinak HESTIA stále rozvíjí program firemního dobrovolnictví a zajišťuje pojištění dobrovolníků v akreditovaných i neakreditovaných programech, dlouhodobé i krátkodobé, včetně například zooterapie, a realizuje řadu mentoringových dobrovolnických programů.
V našem zmiňovaném rozhovoru jste vyjádřil naději, že se po letech snad podaří protlačit parlamentem nový zákon o dobrovolnictví, který by lépe nastavil například uznání nefinančního plnění dobrovolnictví jak podílu na kofinancování projektů. Bohužel už od té doby končí další volební období a zatím nový zákon na světě není. V jaké je aktuálně fázi jeho příprava?
Bohužel zatím nikoliv, ta poslední verze návrhu zákona o dobrovolnictví byla hodně „zpackaná“, takže byla odsunuta, ale nyní v tomto smyslu běží rozsáhlý celostátní projekt „Koncepce rozvoje dobrovolnictví v České republice“ (informace o projektu na https://www.mvcr.cz/). Na základě výstupů tohoto projektu by po jeho skončení za několik let mohl vzniknout nový a realitě odpovídající zcela nový zákon o dobrovolnictví.
Sledoval jste z odborného hlediska rozmach dobrovolnické pomoci v období covidu a po tornádu na Moravě? Jak situaci coby psycholog hodnotíte?
Pandemie prokázala ochotu dobrovolně pomáhat, ale z hlediska podmínek omezujících osobní kontakty lidí musela naopak řada dobrovolníků přerušit svoji činnost. Pro upřesnění k tomu MV ČR vydalo metodiku „Dobrovolnictví v době pandemie“, která je ke stažení na stránkách https://www.mvcr.cz/. V případě tornáda se opět ukázalo, podobně jako před lety v případě povodní, že lidé všech profesí se v neobvykle velké míře zapojují do pomoci postiženým obcím. Opět se prokázalo, že krize probudí v lidech motivaci pomáhat.
Říká se, že nejlepší práce je ta, kterou byste dělali i zadarmo. Jenže dobrovolnictví nelze zasvětit celý život, člověk musí i z něčeho platit výdaje… A ne vždy člověk najde práci, která ho zároveň i naplňuje. Máte nějaký recept, jak se s tím vyrovnat?
To je dost těžká otázka – hodně záleží kde a v jakém prostředí konkrétní osoba vyrůstala. V jaké rodině, v jaké partě přátel, kolegů a podobně. Zejména hodně záleží na tom, když si člověk poprvé uvědomí, jak je pro něj povzbudivý zážitek, že někomu či něčemu pomohl jako dobrovolník, a jak ho to pozitivně oslovilo. To je nejlepší motivace k dalšímu zapojení se do dobrovolnických aktivit.
Dům v Hradišti na náměstí, ve kterém jste trávil část dětství, se před několika lety změnil z nevzhledné herny na prodejnu zdravé výživy „Farmářka z ráje“. Máte z této proměny radost?
Ano, „Farmářka z ráje“ je bezva obchod, kde mají velký výběr zejména bioproduktů, také tam rád nakupuji.
Jste členem Mnichovohradišťského spolku genealogů. Zbývá vám čas se tomuto koníčku věnovat aktivně?
To bych velmi rád. Všechny odkazy na texty a další informace zasílané členům e-mailem velmi rád čtu, ale nezvládám vždy dorazit na setkání.
