S novým školním rokem opět zahajujeme sérii rozhovorů. A první respondentka tedy nemůže být z jiné oblasti než ze školství. Od ředitelky Gymnázia Mnichovo Hradiště a profesorky češtiny a němčiny Lenky Sosnovcové se dozvíte třeba to, čím se inspirovala na stáži ve Finsku, jaká je podle ní úloha gymnázia na malém městě nebo jak se změnila středoškolská výuka literatury. Ale začněme typickými zářijovými otázkami.
Jak jste na gymnáziu zahájili školní rok?
Dobře – byť poněkud hekticky, protože jsme na poslední chvíli museli řešit zástup za kolegyni, která z vážných rodinných důvodů nemohla nastoupit do výuky. Ale díky ochotě dobrých lidí ze školy i mimo ni se podařilo vše vyřešit tak, že situace pro studenty nebude znamenat větší problém…
Máte či chystáte v letošním školním roce nějaké novinky?
Napadají mne tři věci: Daleko intenzivněji než dříve budeme ve výuce všech předmětů rozvíjet digitální kompetence žáků, tak jak jsme si předsevzali v novém školním vzdělávacím programu. Budeme se dál snažit o širší uplatňování formativního přístupu k žákům. Někdy se užívá termín „formativní hodnocení“, ale to je matoucí, protože o hodnocení tady jde až poté, co změníme celkový přístup k žákům a přenecháme jim větší míru zodpovědnosti za jejich učení. My, učitelé, se za tím účelem budeme vzdělávat – přímo u nás ve škole se uskuteční 10 seminářů – a kolegyně, které již formativní přístup uplatňují, budou mít navíc k dispozici mentorskou podporu. A tou třetí věcí je zapojení do evropského programu Erasmus+, které nám umožní v tomto školním roce vyslat na zkušenou do zahraničí několik skupin studentů a pedagogů.
Gymnázium je zřizované krajem, ale sídlí v městské budově. Jak se vám s krajem a s městem spolupracuje?
Na kraji jako našem zřizovateli jsme závislí, a to určuje ráz oné spolupráce: My jsme ti, kdo musí plnit termíny, na druhou stranu kraj nám v zásadních věcech vesměs také vychází vstříc. Spolupráce s městem je pohodová a má základní rámec: Na podzim se sejdeme s panem Siebrem, který má na starosti správu naší budovy, projdeme školu a domluvíme se, co je potřeba renovovat, předělat atd. – v průběhu letních prázdnin dalšího roku to pak město realizuje. Například letos to byla renovace chlapeckých toalet, parketové podlahy v jedné učebně a výmalba několika prostor.
Učíte český a německý jazyk, literární seminář a dramatickou výchovu. Patřily uvedené předměty mezi vaše oblíbené už od dětství, nebo jste se pro tuto aprobaci rozhodla až později?
Jako středoškolačka jsem velmi ráda četla a měla jsem pocit, že tehdejší způsob výuky češtiny mně ne zcela vyhovuje – chtěla jsem tedy učit češtinu, a zejména literaturu tak, abych studentům rozkryla úžasný svět literatury a čtenářství. K češtině jsem potřebovala druhý obor a němčina se jaksi nabízela… Vybrala jsem si dobře – výuka obou předmětů mě vždy velmi bavila.
Dočetl jsem se o vás, že vašemu životu patří knihy – jako náplň volného času, ale zejména jako téma k diskusím se studenty v hodinách literatury. Kterou knihu jste naposledy četla?
Právě tento týden jsem vracela do knihovny román Půl žlutého slunce nigerijské spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie – opravdu mě zaujal, stejně jako další knihy, které jsem od této autorky přečetla.
A o které knize jste se studenty naposledy diskutovala?
Vloni jsem učila literární seminář – vzpomínám si třeba na diskuzi nad Kunderovým románem Nesmrtelnost.
Vyvíjí se nějak pojetí výuky literatury ve školách? V minulosti jsem se setkával s námitkami, že je to jen telefonní seznam jmen a dat, že je to jen subjektivně vybraný výsek kultury…
S telefonním seznamem už studenti dnes neuspějí – byť by pro mnohé možná bylo jednodušší se ho zpaměti naučit než s pochopením mluvit o textu, který sami přečetli. A právě to je dovednost, na níž současná výuka literatury staví.
Jak se díváte na současnou zvyšující se literární produkci, kdy vydává knihu doslova každá modelka?
To vnímám jako problém – devalvuje tím hodnota knihy jako takové.
Internet mi o vás také prozradil, že o prázdninách ráda poznáváte zajímavá místa v Česku i jinde po Evropě. Kde jste byla o těch letošních?
Začátkem července jsem během 11 dní procestovala Dánsko, pak jsem strávila ještě 10 dní na Broumovsku. Obojí bylo skvělé – pokaždé jiným způsobem.
V roce 2018 jste absolvovala týdenní stáž v helsinských školách. Tenkrát jste uvedla, že jen minimum konkrétních inspirativních věcí odtamtud lze okamžitě přenést na vaši školu, přesto se zeptám – podařilo se od té doby odrazit nějakou finskou inspiraci v praxi?
Určitě je to zavádění formativního přístupu k žákům, o které se snažíme a které jsem již zmínila. Podařilo se nám také dosáhnout toho, že na naší škole funguje školní psycholog a teď od září nově i sociální pedagog, což je na finských školách naprosto běžnou praxí.
Jaká je podle vás úloha gymnázia na malém městě a uplatnění studentů?
Jsem přesvědčena, že benefity jsou na obou stranách – malé město se fungováním všeobecné vzdělávací střední školy povznáší na trochu jinou úroveň, stává v jistém smyslu regionálním vzdělávacím centrem. Naopak gymnázium na malém městě má specifický ráz prostředí, kde k sobě lidé mají blízko. Uplatnění studentů je pak stejné jako u velkých škol ve větších městech – naprostá většina z nich pokračuje v navazujícím studiu na vysokých či vyšších odborných školách.
Vy sama jste se po studiích na Univerzitě Karlově do Hradiště vrátila, ale můj pocit je, že v současnosti dříve než kdy jindy vzdělaní lidé odcházejí do velkých měst či do zahraničí a neuplatňují se „doma“, což mi přijde škoda. Nebo je to můj zkreslený pohled?
Vidím to více optimisticky. Často se mi stává, že v nejrůznějších profesích potkávám v Hradišti a okolí své bývalé studenty… Myslím, že je skvělé, když bezprostředně po studiích vyrazí sbírat zkušenosti do zahraničí – a pak se vrátí… Ale statistiku k dispozici nemám.
Občas se diskutuje o zrušení osmiletých gymnázií. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Jsem jednoznačným zastáncem osmiletých gymnázií. A je zajímavé, že naprostá většina těch, kdo je kritizují, pak na ně posílá své vlastní děti… Chápu na druhou stranu podstatu nejzásadnějších výtek, které právě s existencí osmiletých gymnázií spojují problematickou úroveň druhého stupně některých základních škol. Domnívám se ale, že cesta musí být obrácená: Zkvalitněním výuky základních škol dojde k situaci, kdy opadne zájem o osmiletá gymnázia – a dojde třeba ke zrušení některých z nich…
O nynějška se můžete na rozhovory těšit každou druhou sobotu. Rozhovory z uplynulých měsíců najdete na mnichovohradistsko.cz/rozhovory.
