Psal se konec června 2021 a ve Veselé se uskutečnil první závod Pražské a Středočeské TFA ligy dospělých a dorostu. Soutěž s úderným názvem NEJTVRDŠÍ HASIČ PŘEŽIJE je nová a přišla k nám, jak jinak než z Ameriky. Takže má i specifické soutěžní disciplíny.
Na úvod něco na rozdýchání – připevnit se na rozdělovač šedesát metrů B hadic a ty potom následně natáhnout. Následuje 40 úderů palicí na hammer boxu na strop a 40 úderů palicí na dno hammer boxu. Určitý druh simulace záchranných a vyprošťovacích prací.
Dalším úkolem je přetáčení traktorové pneumatiky třikrát dopředu, třikrát zpět. U této disciplíny je důležitý úchop pneumatiky.
Pronést tunelem dvacetilitrový kanystr, aniž by byl upuštěn, je další, doslova zatěžkávací zkouška. Kanystr simuluje hasičovu výbavu, která při ostrém zásahu samozřejmě také nesmí být upuštěna. Na správném postupu závisí život zachraňovaných osob a mnohdy i hasiče samotného. Takže tam a zpět. Docela fičák, a to mají ty opravdu těžké disciplíny teprve přijít.
Následuje přeprava dvou dvacítek ve svislé poloze. A věc, na které mnozí končí – přeprava bezvládné osoby, u níž je nejtěžší uchop. Figurína váží 80 až 90 kg a chová se jak bezvládné lidské tělo. Maketa zachraňujícímu prostě v rukou protéká a chová se nevypočitatelně. Tak to byl opravdu oříšek, přemoci se a „kolegu“ tam nenechat. Ale už je připraven další úkol – hasič musí postavit žebřík a opřít jej o věž, a tu potom zdolat, přičemž nahoře jej čeká vytáhnout stočené hadice nahoru k sobě. Rychle dolů, ale už není kde brát.
Dále je tu disciplína „kdo nemotá hadice, není hasič“. Smotat dvě hadice B a uložit je do předem připravené bedny.
A nejlepší nakonec. Zdolání třímetrové bariéry a po jejím překonání už jen uvolňující seskok do cílové zóny.
Docela makačka trať. A dát to v tomhle vedru v hasičském mundúru, no nic pro nás kardiaky, tohle je sport pro opravdové chlapy, kór v tom mundúru v tomhle hicu.
Kategorií bylo šest, ale letos to bylo s účastí slabší kvůli událostem na Moravě. A tak se blíž soustředím jen na „našeho“ domácího borce.
Přece o výsledky jde až v poslední řadě, důležitý je ten pocit, že to zvládnu, a v krizové situaci se mou můžou druzí počítat. A tady má Veselá jednoho borce, a tím je Olda Česák, který hájil barvy Veselé a přitom na sobě měl zásahový oblek dočista poprvé a na hasičárně se věnoval požárnímu útoku na pozici pravý proud. Skončil ve své kategorii (30+) třetí, takže kvalitní výkon.
Obdiv a poklona patří ovšem všem, kteří náročnou trať zdolali, nebo se alespoň o to pokusili.
Závěrem musím poznamenat, že závod se uskutečnil bohužel ve stínu již zmíněných událostí na Moravě a tornáda, jež tam ničilo a bralo úplně vše, bohužel i lidské životy. Proto o tom píši až nyní, kdy první vlna zděšení a zkázy pomalu utichá. Ohromně mě potěšila, možná i trošku překvapila obrovská solidarita lidí a jejich ochota a chuť pomoct lidem postiženým touto živelní katastrofou, kteří během tohoto děsivého čtvrtečního večera přišli o vše a bez přehánění zachránili jen holý život. Musím říct, že scéna a trosky, které jsem viděl, byly podobné jako při povodních v roce 1998 ve východních Čechách, jenže tam jsem fyzicky byl a pomáhal. A tak můžu porovnávat, ale beznaděj a bezmoc v očích lidí je vždy stejně smutná.
A tak bylo celkem logické, že většina lidí, kteří se měli závodu účastnit, bojovala jiný, mnohem vážnější a opravdovější boj. Boj s přírodní katastrofou v podobě tornáda. Za což jim musím ještě jednou poděkovat. Je to spíš poslání než práce – jít tam, odkud ostatní utíkají, ale to je člověk schopen pochopit a připustit si, až když se to stane jemu, a to bych vážně nikomu nepřál.
S přáním co nejmenších škod na jižní Moravě se pro dnešek loučím. OHNI ZMAR! Radek Ždánský
