Dnes je tomu 10 let, kdy nás navždy opustil Daniel Ženíšek (1975–2014) z Mnichova Hradiště.
Dan se narodil s dětskou mozkovou obrnou a byl na vozíku. Přesto se snažil všemožně začleňovat do společenského života – podílel se na organizování pobytů pro handicapované, angažoval se v komunální politice, upozorňoval na nedostatky v bezbariérovosti veřejných míst… Měl i určitý umělecký talent – zkoušel hrát v kapele, daleko více se však proslavily jeho verše, které v 90. letech vycházely v mnichovohradišťském zpravodaji Echo a v roce 2000 spatřily světlo světa dokonce v knižní podobě, ve sbírce Dívka z obrázku. Projevily se snad v Danovi geny jeho předka, známého mnichovohradišťského malíře, fotografa, ale také básníka a literáta Bedřicha Ženíška (1872–1930)?
Nikdo není černobílý, a tak Dana kromě vyjmenovaných úctyhodných aktivit občas provázela pověst bohéma a rebela. Přesto věřím, že většina z nás, kteří ho znali, na něj vzpomíná jen v dobrém.
Petr Novák
V kinokavárně v Mnichově Hradišti v říjnu 2011 během filmového festivalu Moudrost stáří na plátně, který pořádal Spokojený domov. Foto: Petr Novák
V květnu 2000 se Dan dostal na titulní stranu mladoboleslavského zpravodaje Boleslavan. Zdroj: Státní okresní archiv Mladá Boleslav
S moderátorkou Jolanou Voldánovou 17. září 2011 na festivalu Naruby v areálu Centra 83 v Mladé Boleslavi. Foto: Petr Novák
