V pátek 23. září zemřel ve věku 92 let Jiří Dürich, pravnuk významné osobnosti nejen našeho regionu Josefa Düricha.
Jiří Dürich se narodil 9. června 1930. Jeho otcem byl Ing. Miloš Mejsnar, popravený nacisty za odbojovou činnost v roce 1944. Protože otci i mamince Jiřího Düricha bylo v době jeho narození 19 let, nebylo jím umožněno se vzít a Jiří dostal příjmení po mamince, vnučce Josefa Düricha. Jiří Dürich vyrůstal v jižních Čechách, kde se oženil a založil rodinu. S manželkou vychoval čtyři děti. V 60. letech minulého století se Jiří Dürich s rodinou přestěhoval do Mladé Boleslavi, aby se mohl postarat o babičku Mejsnarovou. Jako technik vykonával vedoucí funkce v mnoha podnicích.
Po odchodu do důchodu se začal věnovat památce svého praděda a jeho rehabilitaci. Jeho praděda Josef Dürich (1847–1927), klášterský mlynář, byl dlouholetým starostou Kláštera Hradiště nad Jizerou i starostou mnichovohradišťského okresu. Několik volebních období vykonával i funkci poslance Říšské rady ve Vídni. V roce 1915 na výzvu T. G. Masaryka odjíždí do emigrace, kde se jako místopředseda Československé národní rady připojil k Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi do odboje za vznik samostatného Československa. Měl velké zásluhy na vznik našich legií v Rusku. Pro neshody především s E. Benešem a M. R. Štefánikem byl z Československé národní rady v roce 1917 vyloučen a do již svobodné vlasti se vrátil začátkem roku 1919. Byl téměř zapomenut. V roce 1923 ho však přijal prezident T. G. Masaryk, vrátil mu titul místopředsedy Československé národní rady a byl částečně rehabilitován. Když v roce 1927 v Klášteře Hradišti nad Jizerou zemřel, byl mu v této obci uspořádán státní pohřeb.
Jiří Dürich mnoho let popularizoval památku svého praděda, shromáždil obrovské množství materiálů, které s pozůstalostí Josefa Düricha předal do mnichovohradišťského muzea. Byl iniciátorem velké konference o Josefu Dürichovi. V letošním roce završil svoji práci vydáním monografie o svém pradědovi. Každoročně se také s rodinou účastnil 28. října společně s obecním úřadem a místními spolky položení kytic na hrob svého praděda.
S Jiřím Dürichem jsem měl čest mnoho let spolupracovat a velmi jsem si ho vážil. Vzpomínám si na poslední setkání na jaře letošního roku, kdy mi přivezl onu monografii, kterou vydal vlastním nákladem. Více než dvě hodiny jsme diskutovali o mnohých tématech. Byl stále pln elánu. Poté odjížděl jako každý rok na léto na chalupu do jižních Čech. Netušil jsem, že to bylo naše poslední setkání. Zpráva o jeho úmrtí, kterou mi zaslala jeho dcera, mě velice překvapila. I přes vysoký věk byl totiž stále ve výborné kondici fyzické i duševní.
Jiří Dürich se stejně jako jeho praděda Josef Dürich nesmazatelně zapsal do života Kláštera Hradiště nad Jizerou. Čest jeho památce!
PhDr. Jaromír Jermář
Na snímku Jiří Dürich v dubnu letošního roku. Foto: Mladoboleslavská univerzita 3. věku a volného času seniorů.
