Jméno Kamily Sedlákové mají lidé na Mnichovohradišťsku i v jeho širokém okolí spjaté se sociálními a zdravotními službami, konkrétně se dvěma organizacemi: Malyra a Spokojený domov. Díky jejich komplexním službám mohou stovky lidí s nemocí či handicapem žít ve svých domácnostech a potřebná péče přijede za nimi. Malyra provozuje také Dům Ludmila ve Veselé a nabízí i služby fyzioterapie a rehabilitace. Jak se Kamila Sedláková dostala od původní profese veterinární techničky až k vedení takového komplexu služeb? Jaký je vůbec vztah Spokojeného domova a Malyry a jak se tyto služby za čtvrtstoletí existence změnily na pozadí společenského a legislativního vývoje? O tom všem jsme si povídali v rozhovoru.
Jaké byly vaše první krůčky k vašemu dnešnímu rozsáhlému spektru aktivit na poli sociálních a zdravotních služeb?
V úvodu musím říct, že vize vybudovat takový komplex zpočátku vůbec nebyla mým cílem. Jenom jsem chtěla, aby poskytované služby byly vzájemně provázané, fungovaly, byly flexibilní, dalo se na ně spolehnout a doplňovaly se. Ale začněme postupně. Jsem původně veterinární technik. V době těsně po revoluci, kdy docházelo v tomto oboru ke změnám, jsem byla na mateřské a nemohla jsem se těchto změn účastnit. Po revoluci jsem se na chvíli do oboru vrátila, ale již na jinou pozici, a tato práce mě nijak nenaplňovala, ba naopak, začala se projevovat na mém zdraví. A tak jsem se rozhodla pro změnu. Přemýšlela jsem o tom, co by mě nejvíce naplňovalo, a mezitím jsem pracovala jako prodavačka. Po roce jsem se začala věnovat masážím. Přes masáže jsem se dostala k alternativním léčebným metodám, orientální filozofii, akupunktuře a akupresuře. A pochopila jsem, co je holistický přístup. Zároveň jsem měla díky rodině blízko ke zdravotnictví, a protože člověk se od zvířete v základních principech příliš neliší (smích), rozhodla jsem se jít tímto směrem. Doplnila jsem si proto vzdělání zdravotní školou a následně i bakalářským studiem ošetřovatelství, kromě toho jsem se vzdělávala v psychologii a dalších oborech. Pár let jsem pracovala také na rehabilitační klinice Monada.
Pokud se nemýlím, Malyru jste založila v roce 1998.
Ano, v červnu 1998 jsem získala jako fyzická osoba registraci na zdravotnické zařízení. V listopadu 1999 se mi pak podařilo uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou na domácí péči, v dalších letech pak smlouvu i na rehabilitaci, fyzioterapii a na odborného lékaře v oboru rehabilitačního lékařství. Zpočátku jsem pracovala jako sestra sama, v roce 2000 přišli první zaměstnanci. A záhy začala domácí zdravotní péče poskytovat služby poměrně ošetřovatelsky náročným pacientům, a to plošně na území okresu Mladá Boleslav.
Kdy přišel nápad na založení Spokojeného domova?
Spolupráce se sociálními službami, které byly v té době dostupné, se nedařila, proto jsem začala uvažovat o tom, jak tyto sociální služby dělat pod vlastní taktovkou, abychom na sebe mohli pružněji reagovat. V roce 2004 jsem proto zaregistrovala Občanské sdružení Spokojený domov, které od 1. ledna 2005 začalo zajišťovat terénní sociální služby. V roce 2012 se pak přetransformovalo na obecně prospěšnou společnost, kterou je dosud.
Jak se změnila domácí zdravotní péče za to téměř čtvrtstoletí?
Ze začátku byla domácí péče vcelku jednoduchá záležitost: ošetřovatelská rehabilitace, aplikace injekcí, kontroly stavu. V současné době zajišťuje domácí péče komplex velmi náročných pacientů, se všemi možnými vstupy, spolupracuje s pracovišti domácí plicní ventilace, poskytujeme paliativní péči. Staráme se i o pacienty po velmi vážných úrazech. Pečujeme o kvadruplegiky i apaliky. Místy se dá tato péče přirovnat až k domácí hospitalizaci. Protože máme také fyzioterapeuty v rámci ambulantního pracoviště, které se zaměřuje převážně na péči o pacienty s funkčními poruchami pohybového aparátu, je výhodou, že i tito profesionálové mohou poskytovat fyzioterapii pacientům, pro které je doprava do ambulantního zařízení velmi náročná, takže je navštěvují třeba 1× týdně doma. Jedná se převážně o pacienty s chronickými neurologickými onemocněními.
Co byste nejvíce na terénních zdravotních službách Malyry vyzdvihla?
Můžeme poskytnout široké spektrum nelékařských zdravotních služeb, které jsou propojeny a vzájemně na sebe navazují. A můžeme našim pacientům pomáhat v jejich vlastním domácím prostředí s naprostou minimalizací hospitalizace. Toto vnímám jako velkou výhodu oproti jiným zde působícím organizacím. V rámci rozsahu, flexibility a dostupnosti děláme maximum.
Jezdíte i k dětským pacientům?
Ano, i když v současné době není taková poptávka ze strany dětských lékařů. Je to specifická klientela. A zároveň to jsou smutné případy. Nyní jezdíme například k šestiletému chlapečkovi s karcinomem prostaty.
Kolik v domácí péči pracuje sester?
Aktuálně je to třináct sester. A potřebovali bychom více, proto neustále hledáme nové. Zvětšilo se spektrum a rozsah poskytované péče a je to práce vysoce kvalifikovaná a odborná. Za ničím nepokulhává nad odborností sester v nemocnicích.
Na jaké výhody byste nalákala terénní sestru oproti práci sestry v nemocnici?
Výhodou je, že sestra má autonomii, pracuje samostatně. Je zde i časová flexibilita, práce se dá skloubit s péčí o dítě. Díky služebním autům, která mohou sestry používat i k soukromým účelům, lze lépe zkombinovat pracovní náplň s osobním a rodinným životem.
Jaká je v současné době působnost terénních služeb?
Domácí zdravotní péče Malyry v současné době pokrývá Mladoboleslavsko, Železnobrodsko, Tanvaldsko a Jablonecko. Terénní sociální služby Spokojeného domova jsou dostupné v okruhu do 15 km od našich kontaktních míst, kterými jsou Veselá u Mnichova Hradiště, Mladá Boleslav, Turnov a Horní Počaply, plus na celém území ORP Turnov a Železný Brod.
Někoho možná může zmást, že Spokojený domov byl v roce 2004 založen proto, aby se jasně rozlišily sociální služby od zdravotních, které poskytovala Malyra. Ale nyní má i Malyra zaregistrované sociální služby. Můžete to krátce vysvětlit?
Již na začátku jsem zmínila, že jsem zastáncem komplexnosti služeb. Postupným rozvojem terénních zdravotních služeb společnosti Malyra a současně rozvojem sociálních služeb Spokojeného domova, ale také proměnou potřeb ve společnosti, byla zjištěna potřeba zajištění dalších služeb, které by pomohly i pečujícím rodinám – tím, že by jim zabezpečily prostor pro regeneraci sil. Zrodila se myšlenka vybudovat středisko pobytových sociálních odlehčovacích služeb. Zde ale nastal velký problém, protože Spokojený domov byl sice primárně založen za účelem poskytování sociálních služeb, ale jako nezisková organizace neměl v té době možnost získat finanční prostředky na nákup nemovitosti. Tato možnost byla jedině u podnikatelského subjektu, kterým je společnost Malyra, s. r. o. Dnes tedy poskytuje Malyra také sociální služby, ale pouze pobytového charakteru, a to ve vlastních prostorách v budově Domu Ludmila ve Veselé, kterou se podařilo vybudovat a otevřít začátkem roku 2016. Velmi nám pomohla dotace od Ministerstva pro místní rozvoj, ale neobešli jsme se ani bez zatížení úvěrem. Spokojený domov je poskytovatelem pouze terénních služeb a bylo by pro něj složité se angažovat i v pobytových. V Domě Ludmila vznikly pečovatelské byty a služby k nim nešlo zajistit pracovníky z terénu. Proto jsem se rozhodla, že v pečovatelských bytech v Domě Ludmila bude Malyra zajišťovat osobní asistenci a současně pobytové a ambulantní odlehčovací služby. Dům Ludmila ale zároveň poskytuje zázemí i pro Spokojený domov. Obě organizace mají široký záběr území.
Jak Spokojený domov a Malyra spolupracují?
Z pohledu klienta je to komplex služeb, který je sice účetně a právně oddělen, ale je na sebe navázán a může pružně reagovat na potřeby klientů a pacientů. A to nejen pokud jde o spolupráci terénních pracovníků v sociálních službách se sestrami domácí zdravotní péče. Může nastat situace, že je potřeba člověka z domácího prostředí dočasně umístit do Domu Ludmila, aby rodina zvládla akutní situaci. Což může být třeba nemoc pečující osoby, ale i obyčejné malování v bytě. Čili tím rychle zajistíme pečujícím rodinám i terénním službám podpůrnou službu, která jim může klienta na nezbytnou dobu přijmout. To samé zajišťujeme, pokud člověk potřebuje paliativní péči, ale rodina si netroufá ji poskytovat doma. I v tom případě máme možnost člověka přijmout do Domu Ludmila a umožnit důstojný odchod v náhradním rodinném prostředí. K tomuto účelu máme od letošního roku nově vybudován samostatný pokoj.
