Woÿta (vlastním jménem Vojtěch Jan Kotek, * 1991 v Mladé Boleslavi) je básník a kreslíř s Aspergerovým syndromem. Vloni v červnu vydal svou první básnickou sbírku Vnitřní země. Letos v únoru pořádal autorské čtení v mnichovohradišťské knihovně. Jak na Mnichovo Hradiště vzpomíná? V čem ovlivňuje jeho tvorbu autismus? Co ho motivovalo k dobrovolnictví v domově pro seniory? A chystá další knihu? Nejen to se dozvíte v našem rozhovoru.
Jak vzpomínáte na nedávné autorské čtení v Mnichově Hradišti?
Líbilo se mi tam. Zaměstnankyně knihovny se ke mně chovaly moc mile. A také mě potěšila přítomnost dvou dam, které bývaly na základní škole mými asistentkami a s nimiž mě dodnes pojí přátelství.
Jednu z básní jste složil v Mnichově Hradišti. Při jaké to bylo příležitosti?
Ano, to je pravda. Bylo to vloni na začátku září. Do Hradiště jsem si udělal jen tak výlet.
Středeční odpoledne 15. února 2023 v mnichovohradišťské knihovně. Autorské čtení básníka Woÿty prokládali hudebním doprovodem Martin Forst a Petr Beran. Foto: Petr Novák
Jaké jsou vaše hlavní inspirace při tvorbě básní?
Většina z mých básní vzniká právě na cestách. Někdy jsou to také úvahy o životě a různé výjevy z fantazijních světů. A měl jsem i období, kdy jsem si hodně zaznamenával sny.
Jak si myslíte, že vaši tvorbu ovlivňuje autismus?
Nejsem si jist, nakolik se to dá považovat za odpověď, ale je pravda, že se leckdy dokážu napsáním básně vyjádřit lépe než mluveným slovem. Je pro mě například snazší o nějakém místě, které jsem navštívil, napsat pár veršů než o něm vyprávět. Nebo v některých vypjatých situacích se mi stává, že chvíli nejsem schopen promluvit. Myšlenky a emoce ve mně úplně „vřou“, ale nedostanu ze sebe ani hlásku. Takže to někdy místo rozhovoru z očí do očí řeknu básní, vypíšu se z toho. Dál mě ještě napadá, že jako většina autistů jsem spíš introvert. To neznamená, že bych se lidem vyhýbal, občas si do společnosti zajdu rád. Mnohem víc času ovšem strávím o samotě, kterou si zvlášť na toulkách krajinou umím opravdu vychutnat. A při tom si všimnu a pozastavím se nad detaily a věcmi, které někomu jinému uniknou nebo se zdají obyčejné. Možná je to do jisté míry zapříčiněno citlivějšími smysly (což se k autismu také často pojí). Že se rozhodnu takovou věc zachytit objektivem a případně ji i použít jako inspiraci pro báseň, má ale vedle autismu co do souvislosti i s tím, že se na svět každý den znova dívám s úžasem malého dítěte. A každým takovým pohledem si připomenu, že život je ten nejcennější dar.
Jak vznikla vaše přezdívka Woÿta?
Začalo to tím, že jak se jmenuji vlastním jménem Vojtěch Kotek, tak si mě hodně lidí pletlo se stejnojmenným hercem. Potřeboval jsem se od něj nějak odlišit. V průběhu let jsem si vymýšlel různá jména, jenže někdy před šesti nebo sedmi lety jsem si položil otázku, jestli bych si zvyknul na to, kdyby mě někdo oslovoval nějakým úplně jiným jménem. Na což jsem si odpověděl, že nejspíš ne. Nakonec jsem nějak dospěl k této podobě Woÿta.
Proč je tam ten zvláštní znak ÿ?
To jsem se inspiroval od jedné kapely, která tento znak použila v názvu svého alba.
A vaše druhé jméno Jan vzniklo jak?
Jméno Jan jsem dostal asi před deseti lety při křtu. A předloni jsem si ho nechal přidat i oficiálně.
Chystáte jiný žánr než poezii? Nebo u básní zůstanete?
S největší pravděpodobností zůstanu. Zkoušel jsem sice psát i povídky, ale s odstupem času si o jejich kvalitě příliš nedělám iluze.
Woÿtova básnická prvotina Vnitřní země
Kdo vám s vydáváním básní pomáhá?
Chtělo by se říct, že nakladatelství. Jenže to, že vydalo mou básnickou sbírku, je naprostá výjimka. Jinak poezii příliš nevydává.
S ilustrátorkou Emou Krátkou spolupracujete pravidelně?
Emu Krátkou oslovilo nakladatelství.
Kde se dá knížka sehnat?
Pokud ji neprodávám zrovna na některém svém čtení, dá se sehnat na e-shopu nakladatelství Pasparta.
Jak často jezdíte na autorská čtení?
Několikrát za rok. Před čtením v Mnichově Hradišti jsem v půlce ledna vystupoval na jedné akci v Nymburce. Jmenuje se Kýchání do sazí a je to takový hudebně-poetický večer. V Nymburce jsem byl už podruhé. Vloni na podzim jsem vystupoval v Poděbradech a párkrát také v Praze – zatím naposledy na začátku dubna na setkání umělecké skupiny Blázni.cz.
Součástí autorských čtení jsou vždy i autogramiády. Foto: Petr Novák
Co vás čeká v nejbližší době?
Pokud to vyjde, rád bych první pondělí v červnu zavítal opět do Prahy, mezi „Blázny“.
Máte ambice se prosadit i na vzdálenějších místech v ČR?
Spíš čekám, kam mě vítr zavane, jak se říká.
Jaké máte koníčky kromě psaní a cestování?
Rád si občas něco přečtu. Když byla řeč o tom cestování, několik let odebírám jeden časopis věnovaný cestování: Lidé a země. Občas rád zajdu na nějakou výstavu. Také rád poslouchám hudbu různých žánrů – rock, jazz, Reggae a různé další.
Kterou knihu jste naposledy přečetl?
Kroniku ohlášené smrti Gabriela Garcíi Márqueze. Ten je jedním z mých oblíbených autorů. K dalším zahraničním oblíbencům bych ještě zařadil Geralda Durrella (doporučil bych zejména knihy Opilý prales nebo Ptáci, zvířata a moji příbuzní), ze žijících autorů jsem přečetl několik knížek od Harukiho Murakamiho nebo Švéda Fredrika Backmana.
A jaké máte rád české autory?
Z autorů prózy se mi nikdo nevybavuje, ale z básníků mám rád Jana Skácela.
Pět let jste chodil do Domova U Anežky jako dobrovolník. Co vás k tomu motivovalo?
On to vlastně tenkrát nebyl můj nápad, ale nápad známých mé mamky. Nastoupil jsem tam dva roky po škole, když jsem pořád ještě neměl žádné pracovní uplatnění a ztrácel jsem víru, že se vůbec někam dostanu.
Jak konkrétně jste pomáhal?
Účastnil jsem se tam jejich programu, různých tvořivých činností. Když potřeboval nějaký vozíčkář někam odvézt, tak jsem ho odvezl. Když tam byly různé slavnosti, pomáhal jsem s přípravami. Každý rok v létě jsme tam mívali turnaj v kuželkách. S tím jsem taky pomáhal. Občas jsem taky s někým hrál hry. Taky jsem tam měl tři menší výstavy. Kromě toho, že píšu, sem tam taky něco nakreslím.
To jsem vůbec nevěděl…
Před šesti lety jsem vystavoval ve Sboru českých bratří v rámci salónu boleslavských výtvarníků. Ale malování se poslední dobou věnuji dost sporadicky.
Vystudoval jste knihkupectví. Daří se vám někde pracovně uplatnit?
Momentálně bohužel ne. Spíš než v obchodě bych rád našel pracovní místo někde v knihovně.
Pokud by někdo měl zájem o vaše autorské čtení nebo třeba sháněl knihovníka, může vás kontaktovat?
Mám web a taky jsem na facebooku a twitteru. Tam mě mohou lidé oslovit. Budu rád. A na YouTube mám cyklus videí Literární koutek. Prezentuji tam svoji tvorbu, ale občas si zvu do vysílání i jiné literáty. Prvním hostem byl v srpnu 2021 Pavel Zdražil, druhá (v září téhož roku) byla mladoboleslavská básnířka Jarka Jenčíková. Jako třetího (loni v květnu) jsem si pozval básníka tvořícího pod pseudonymem C. H. Ohr. V srpnu 2022 byla hostem v Praze básnířka a psychoterapeutka Markéta Řeřichová. Pátým hostem byl básník a děčínský knihovník Radek Kolínský. V říjnu jsem natáčel v Kolíně s básníkem, výtvarníkem a galeristou (Milošem) Kimem Houdkem a zatím naposled nedávno v Praze s básnířkou a fejetonistkou Markétou Hlasivcovou.
Petr Novák
Mohlo by vás také zajímat:
