Pacienty v mladoboleslavské nemocnici navštívil kůň. Chystá se i na oddělení následné péče do Hradiště

Pacienty v mladoboleslavské nemocnici navštívil kůň. Foto: Klaudiánova nemocnice

Mladoboleslavská Klaudiánova nemocnice patří již šestnáct let mezi nemocnice, které mají velmi aktivní dobrovolnické centrum. To nyní rozšířilo své aktivity. Svoji zooterapii rozšířilo o další zvíře: ke canisterapeutickým týmům se přidal terapeutický kůň Sagi. Ten navštívil pacienty oddělení následné péče poprvé ve středu 6. září. Projekt byl rozšířen díky organizaci Asistenční jednorožec z.s.

Setkání pacientů s koněm bylo velmi emotivní. Někteří pacienti jsou hospitalizovaní v nemocnici již několik měsíců a setkání s koněm tak pro ně byla příležitost zažít něco neobvyklého. Jedno ale spojovalo všechny pacienty – nadšení a láska ke koni. Přes počáteční ostych některých si pacienti pustili koně do své disktrétní zóny: tiše s ním promlouvali, něžně ho hladili a kůň jim trpělivě věnoval svůj čas. Sagi blaženě přivíral oči při opatrném drbání drbání na čumáku.

„Tuto organizaci a Sagiho sleduji již delší dobu, protože mne zooterapie velmi imponuje a vidím v ní velmi úspěšnou a smysluplnou terapii pro nemocné a smutné lidi. Jelikož mám dlouhodobé zkušenosti s canisterapií u pacientů a její úspěšnost je až kolikrát neuvěřitelná, chtěla jsem, aby naši pacienti zažili v zooterapii i takový vyšší „level“. S paní Veronikou jsem se před nedávnem spojila a vzájemně jsme zjistily, že je pro nás hipoterapie v nemocnici dalším tzv. stupínkem ke zlepšení psychosociálního stavu u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů. Tuto terapii chceme společně budovat, podporovat a ukázat, že hipoterapie je v nemocnici reálná, smysluplná a do nemocnice patří stejně tak jako psi, kočky a jiná zvířátka, které mají certifikát, tedy splňují zooterapeutické zkoušky,“ řekla koordinátorka nemocničních dobrovolníků Zuzana Kaftanová. Návštěvy v nemocničním zařízení takto velkým zvířetem jsou v Česku výjimkou. Pro Sagiho je Klaudiánova nemocnice jeho premiérou. Dosud jezdil do menších zařízení nebo zařízení jiného typu.

Majitelkou terapeutického koně je Veronika Volgemutová, která byla ze zájmu mladoboleslavské nemocnice nadšená a ihned zahájila spolupráci. „Cestujeme s terapeutickým koněm Sagim do domovů seniorů a hospiců. Věnujeme se dotykové terapii. Terapeutický kůň Sagi za čtyři roky své práce pomohl velkému počtu seniorů a klientů v paliativní péči. Postojí u lůžka nebo vozíku, zvládne cestovat dostatečně velkým výtahem. Má zvláštní cit vůči klientům v paliativní péči. Je ukázkou obrovské zvířecí empatie, která dokáže pomáhat nemocným a umírajícím lidem. Naše návštěvy jsou pro zařízení zdarma,“ přiblížila Veronika.

Ta si sama jako pacient prošla vážným úrazem, a právě na lůžku v nemocnici se nechala inspirovat podobným projektem ve Francii. Odtud to byl již krůček od realizace v Česku. „Při dlouhé rehabilitaci mi pomáhal právě kůň Sagi. Ukázal mi svoji neuvěřitelnou empatii a cit, velmi dobře vnímal moje zranění. Chápal vozík, berle i moje fyzická omezení. Tak vznikla myšlenka podělit se o jeho dar s ostatními. Na konci roku jsme vyjeli plnit vánoční přání do našeho prvního domova seniorů,“ vzpomíná.

Kůň, stejně jako jiná zvířata, která navštěvují vážně nemocné pacienty, musí mít určité povahové rysy. Především musí mít náklonnost k lidem, klidnou povahu, dobrý výcvik a samozřejmě certifikaci u České hiporehabilitační společnosti, což zařízením zajistí kvalitní a bezpečnou službu. „Sagi má navíc zvláštní dar – většinou si pokládá hlavu tam, kde je zdravotní problém, vyloženě se na klienta/pacienta napojí. Neuvěřitelně pracuje právě s klienty v paliativní péči,“ prozradila.

Prioritou každé návštěvy je vždy bezpečnost a aby si klienti přítomnost koně co nejvíce užili. „Sagi vždycky dokáže přinést neuvěřitelné emoce – často jsou to slzy dojetí, které vystřídá velký úsměv, vyvolá vzpomínky, pár klientů i nečekaně rozmluvil. Někdy jen mlčíme a necháváme plynout myšlenky. Moc si vážím příběhů, které klienti s námi, jen díky koni, sdílí,“ vysvětluje průběh návštěv paní Veronika. Kůň potřebuje pro svoji práci dostatek bezpečného prostoru a klidné prostředí, aby se lépe soustředil na klienty a jejich potřeby. Samozřejmě návštěvy jednotlivých zařízení mají i svá úskalí. Největším problémem pro koně jsou například výtahy, tedy jejich velikost. Koně cestují na terapie maximálně jednou týdně, aby měli dostatek času na odpočinek na regeneraci.

Samotná návštěva začíná už přípravou koně ve stáji a cestou do zařízení. Po příjezdu je potřeba krátký čas na aklimatizaci a jde se co nejdříve za klienty. Někteří klienti mají z velkého koně respekt, někteří se naopak nemohou dočkat. Nikdy ale nejsou pacienti nuceni. Kůň pomalu přistupuje ke každému klientovi zvlášť. U ležících odkládá hlavu na lůžko, u vozíku sklání hlavu tak, aby na něj klienti dobře dosáhli. „Někdy hodně povídáme, někdy naopak mlčíme, necháváme plynout čas. Optimální počet klientů je pět až deset. U každého strávíme tolik času, kolik je potřeba. Sagi si zvládne říct o konec terapie, pro koně je to opravdu náročné na soustředění. Odvádí neuvěřitelnou práci,“ říká Veronika. Důležitou součástí přípravy je samozřejmě i hygiena. Dodržování hygienických pravidel, tedy dezinfekce srsti a kopyt, je prioritou. Do vnitřních prostor je navíc kůň vybaven zvláštním zařízením pod ocasem pro zachytávání exkrementů.

Návštěva mladoboleslavské nemocnice je první vlaštovkou. Organizace Asistenční jednorožec by ráda tyto návštěvy nemocničních pacientů zařadila do svého běžného programu. „Jsem moc ráda, že nemocnice začínají měnit názor a otvírají své dveře. Ta neuvěřitelná radost klientů stojí zato. Moc ráda bych poděkovala všem našim podporovatelům – soukromým a firemním dárcům, bez nich by naše cesty nebyly možné,“ uzavřela. Paní Veronika má již nyní v dalším výcviku svého poníka Elis. Bude tak moci pokrýt větší počet zájemců. A těch je skutečně hodně: na návštěvu terapeutického koně některá zařízení čekají déle než rok.

Jak nám potvrdila mluvčí mladoboleslavské nemocnice Hana Kopalová, v plánu je i návštěva koně na oddělení následné péče (dříve „LDN“) v Mnichově Hradišti.

Foto: Klaudiánova nemocnice