„A není to úchylné, chodit na procházku na hřbitov, a ještě k tomu komentovanou?“ Podobnou větu jsem v posledních dnech slyšel od dvou lidí. Ale myslím si, že kdyby procházky po hřbitovech byly úchylné, nejsou tam upravené cestičky, náhrobky nezdobí nápisy, obce nezřizují hřbitovní správy, na facebooku neexistuje skupina Staré hřbitovy, nepřipomínáme si Dušičky, dost možná se nekonají ani pohřby… A především dnes nedorazí na komentovanou procházku na hřbitov v Mnichově Hradišti několik desítek lidí. Tématem bylo uctění památky místních řemeslníků a obchodníků.
Sraz je v 10 hodin před smuteční síní. Zdravím se s řadou přátel a známých, se kterými se na podobných akcích potkávám vcelku pravidelně. Abych nevyděsil případné rýpaly – na akcích zaměřených na historii, nikoliv na pohřebnictví.
„Tvůj děda Stanislav Česák je pohřbený taky tady?“ ptá se mě těsně před začátkem Karel Hubač z městského muzea, které akci organizuje. Odpovídám, že ano. „Tak to bychom na něj mohli zavzpomínat, připomeň se, až půjdeme okolo,“ navrhuje Karel. Neplánovaná vzpomínka na mého dědu, který byl od 50. do 80. let v Hradišti vedoucím drogérie, mě potěšila. A samozřejmě také vzpomínka na dalších téměř šest desítek lidí a rodin, v nichž se na Mnichovohradišťsku proslavily v různých oborech celé generace. Některé již známe jen z vyprávění, fotografií či regionální literatury a výstav v muzeu, jiné ještě mnozí z nás znali osobně.
Pečlivou přípravu a poutavý výklad, včetně ukázek fotografií souvisejících s jednotlivými osobnostmi, připravilo Muzeum města Mnichovo Hradiště, konkrétně jeho vedoucí Jana Dumková a zaměstnanci Lucie Holečková s již zmíněným Karlem Hubačem.
Připomenuto bylo mimo jiné několik generací rodiny Grindlových (původem kováři z Neveklovic, poté majitelé velkoobchodu se zemědělskými produkty v Mnichově Hradišti), cukrář Patočka, pekařská rodina Pešánových, hostinský Jan Kňákal, sklenář Josef Čumpelík, majitelé řeznictví a hospody Bičíkovi, učitel Farský, truhlář Bergl-Duka, majitelé strojírny Rybářovi, několik známých rodin Ptáčníkových, rodina Matesových, stavitelé Dámcovi, Rejzkovi, městský zahradník František Štafl, cukrář, divadelní ochotník a baráčník Emil Paulus, lakýrník Bohuslav Bobek, pekař Šilhavý, Hrušovi, cukrář Beneš, cukrář Štěpán Váňa, několik generací řezníků Ottových, zahradníci Königovi a Krejbichovi, bednáři z rodu Šurovských, cukrář Josef Koloc, hospodský z Dobré Vody Danda, řezník Ludvík Jíra, ředitel městské spořitelny František Mendík, majitel obchodního domu Bedřich Lochman, pracovník okresního muzea Karel Lochman, majitel cihelny na Jivině Adolf Lochman, majitelé koloniálu na náměstí Hykovi, instalatér a opravář Zděnek Zajíc, majitelé kolářského závodu Oršlovi či hostinský Filikar.
Zastavili jsme se i u nedávno opravené hrobky rodin Švermových a Hendrichových, která je od roku 2012 kulturní památkou.
Proč tedy nechodit na hřbitovy? Vždyť kde jinde se můžete dozvědět něco o historii města, a ještě uctít památku těch, kdo výrazně ovlivnili jeho minulost i současnou podobu? Z nejvýznamnějších mnichovohradišťských budov si jistě vybavíte radnici, školy v Sokolovské ulici a na náměstí, okresní chorobinec (později LDN, dnes oddělení následné péče), Okresní hospodářskou záložnu (dnes Komerční banku) či okresní dům (dnes polikliniku). Právě za těmi všemi stojí zmínění stavitelé Dámcovi. A do historie města, a v neposlední řadě i do našich vzpomínek, se zapsali i všichni ostatní.
Hřbitovy mají vlastně charakter muzeí. Mnohé náhrobky jsou unikátní umělecké památky, mnohé údaje a fotografie na nich jsou cenné pro historické či genealogické výzkumy. A i když nejsme věřící, hřbitovy mají neopakovatelnou atmosféru.
Hřbitovy nám zkrátka pomáhají pochopit v širších souvislostech místo, kde žijeme.
Proto budu chodit na hřbitovy dál, a na komentované procházky zvláště. Co vy?
Petr Novák
Tématem procházky bylo uctění památky místních řemeslníků a obchodníků. Foto: Petr Novák
Karel Hubač na každém navštíveném hrobě zapálil svíčku. Foto: Petr Novák
Procházku za památkou mnichovohradišťských řemeslníků a obchodníků si nenechalo ujít několik desítek lidí. Foto: Petr Novák
Hřbitovy jsou památkou na řadu místních rodin, jejichž příjmení se vyskytují v okolí dodnes. Foto: Petr Novák
