Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Koťátko

Anna Kolomazníková a Josef Koťátko

Příjmení odvozená z pojmenování zvířat mohou nést určitou metaforu dle podoby či jiných vlastností, na základě přezdívky, ale také domovního znamení. Příjmení Koťátko je zdrobnělinou, mohlo tedy označovat člověka malé postavy, snad i milé povahy. S jistotou ale skutečnou motivaci vzniku příjmení nevíme. V ČR máme doložena i příjmení Kočka, Kocour, Kocourek, Kotě a další. Rovněž existují odvozeniny a nářeční podoby typu Kočica, Kocúr apod. Od slova kocour mohou být odvozena příjmení i Kot, Kotek či Kotík.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Flanderka

Dům č. 34 stál na silnici ze Sezemic do Drahotic poslední po pravé straně

Jako příjmí je jméno Flanderka doloženo již z roku 1554. Původ je nejasný a nabízí se několik hypotéz. Jako Flanderka mohl být označen člověk, který pocházel z Flander. Slovo „flanderka“ bylo rovněž označení pro flanderské sukno. Nositel příslušného příjmení tedy mohl být tkadlec nebo obchodník s látkami. Flander ale také bylo nářeční označení pro „trhana“ a „špatné svrchní roucho“.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Míšek

Domek čp. 19 v Dlouhé Lhotě v roce 1931. Václav Kolumpek a Marie, roz. Míšková, a děti Václav a Marie

Rod Míšků, konkrétně linie rodu mé babičky Marie Kolumpkové, roz. Míškové, je starým rodem, minimálně od 17. století usídleným v Malobratřicích při farnosti Boseň. Nejstarším hodnověrně doloženým nositelem příjmení je Jan Míšek, domkář v Malobratřicích, narozený kolem roku 1675. Rod Míšků je ve starší historii typickým představitelem chalupnického rodu, jehož obživa byla spojena se zemědělstvím a chovem dobytka. Mezi rodovými povoláními však kromě chalupníků nacházíme i krejčího, šafáře na velkostatku, kočího nebo nádeníka.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Stránský

Svatba 13. ledna 1920. Růžena Svobodová a Bohuslav Stránský

Příjmení Stránský bylo odvozeno od místa, kde dotyčný bydlel – na stráni. Velký počet příjmení i celých rodů je dán tím, že když se zakládaly osady, vybírala se pro stavbu obydlí ta část katastru, kde nebyla půda schopná orby. Stráně, kamenité pláně nebo půda horší kvality. V kopcovitém terénu vzniklo v osadě i více Stránských bez příbuzenského vztahu. Pro rozlišení proto měli ještě rozlišení například „horní Stránský“ nebo „dolní Stránský“.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Kreibich/Krejbich

Josef Krejbich a Miluše, roz. Kolomazníková, s dcerou Miluší

Příjmení Krejbich (v původní německé podobě Kreibich) pochází patrně z německého nářečního slova Kreibich = vranka, vraný kůň (středohornoněmecké slovo kreie/krewe a zdrobňující přípona -ich).

Novinky v místním spolku genealogů: Reportáž v Českém rozhlase, seriál o příjmeních a plán schůzek na příští rok

Schůzka spolku v listopadu 2024. Foto: Mnichovohradišťský spolek genealogů

Již od roku 2017 se v Domě Ludmila ve Veselé schází každý měsíc spolek nadšenců od 19 do 88 let, kteří pátrají po předcích a dalších rodopisných vazbách v našem okolí. Kromě toho si vyměňují zkušenosti s pátráním a rádi mezi sebe přijmou i úplné začátečníky, kteří by do tajů genealogie chtěli proniknout víc. A jak vyplývá z první věty článku, nezáleží ani na věku.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Česák

Branžež čp. 23. Zdroj: archiv Josefa Prskavce

Příjmení Česák není vyloženě ikonické ani jedinečné pro náš region, přesto zde má kořeny minimálně do 17. století. Hned v úvodu je ale nutné poznamenat, že místní nositel, kterého si zdejší starší generace zřejmě vybaví jako prvního – drogista Stanislav Česák – pocházel z Královéhradecka a jeho předci tam žili také již v 17. století. Právě na Královéhradecku je výskyt tohoto příjmení nejvyšší. Případnou příbuznost před tímto obdobím se mi nepodařilo prokázat. V současnosti je kromě Královéhradecka velký výskyt příjmení také na Plzeňsku.

Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Studničný

Svatba Miroslava Studničného, 1949

Rod Studničných, který má původ v Honsobě, se rozrostl do širokého okolí. Odkud přišel v roce 1730 Jan Studničný (nebo jeho rodiče) do Honsoba, kam se přiženil k Elizabetě (později čp. 6), zatím nevím. Rodiny měly hodně dětí (až devět), které často umíraly. Václav Studničný (1813–1889) přešel do Bud čp. 18 a odtud se rod rozšířil do Bakova nad Jizerou (stavitel Studničný), Maníkovic a okolních vsí. Já jsem se držel jen jedné větve, která skončila ve Veselé čp. 43, 46, 49. I tak měla hodně odboček v Honsobě, Budách a Veselé.

Stránky

Odběr novinek o Mnichovohradišťsku

Přihlaste se k odběru informací e-mailem, aby vám už žádná z novinek na Mnichovohradišťsku neunikla!

Go to top