Příjmení Krejbich (v původní německé podobě Kreibich) pochází patrně z německého nářečního slova Kreibich = vranka, vraný kůň (středohornoněmecké slovo kreie/krewe a zdrobňující přípona -ich).
Rozšíření příjmení
V berní rule z roku 1651 nacházíme osm Kreibichů v severních Čechách (dnešní Liberecký a Ústecký kraj). Krejbichové jsou zde uvedeni dva – sedlák Kryštof Krejbich z Čachrova na Klatovsku a truhlář David Krejbich z Malé Bělé, který nás zajímá nejvíce a o kterém ještě bude řeč.
V současné době (respektive v roce 2016) je počet nositelů příjmení Kreibich v ČR 87, z toho šest v ORP Mladá Boleslav a jeden v ORP Mnichovo Hradiště. Příjmení je nejvíce rozšířeno v Libereckém kraji. Varianta Krejbich má 182 nositelů, z toho v ORP Mladá Boleslav 31 a v ORP Mnichovo Hradiště tři nositelé. Ojediněle se v ČR vyskytuje i příjmení Krejbych, a to v Praze a v okolí Litomyšle, celkem se tak jmenují pouze čtyři lidé.
V našem okolí byl rod Krejbichů rozvětven především kolem Bakova nad Jizerou a těšil se velké úctě sousedů i samotné vrchnosti. Například David Krejbich byl jedním z konšelů rychty v Podhradí. Tento článek sleduje linii Krejbichů procházející obcemi Malá Bělá, Ptýrov, Veselá a Dneboh.
Krejbichovi z Malé Bělé
Díky Miroslavu Kolocovi z Bakova nad Jizerou, který mi poskytl staré doklady, jsem se dostala k dohledání předků až do roku 1585.
Matouš Krejbich
V rozsahu povinností – ouroční platy a roboty – povinnosti poddaných Maloběláků se objevuje jméno Matouše Krejbicha, sedláka v Malé Bělé (dle pozdějšího číslování čp. 10).
David Krejbich
V průběhu třicetileté války byla většina malobělských chalup vypálena. Ze zápisu se dozvídáme, že již roku 1631, pak v roce 1636 a po dalším vpádu švédských vojsk byla vypálena i zmíněná chalupa čp. 10 (1639–1640), ve které již hospodařil syn Matouše, David Krejbich, truhlář a chalupníček. Nouzově v ní přebýval.
V polovině dubna 1643 prchala tu kolem císařská vojska před útočícím levým křídlem švédské kavalérie na pravém břehu Jizery. Nájezdy Švédů na Malou Bělou a ostatní vesnice v dubnu a květnu 1643 se omezovaly na drancování zrna a píce, včetně odvádění dobytka. Nejistota života a tupá rezignace sedláků, žijících několik let již v bídě a strachu, jen smutný stav věcí jen zhoršovala. Odvrátíme-li svou tvář o celých 10 let později v naději, že čas již zahojil těžké rány třicetileté války, zjistíme, že se tak nestalo. Stopy válečných běd jsou ještě v letech 1654 patrny nejen na Malé Bělé, ale i v jiných obcích. Na Malé Bělé ležely ještě čtyři chaloupky pusté a opuštěné. A to č. 2, 3, 12 a Adama Krejbicha – bratra Davida Krejbicha. Dle zvířetického urbáře zde obhospodařovalo sedm sedláků a jeden chalupníček 211 strychů polí pomocí 11 potahů a 30 krav.
V čp. 10 žil David Krejbich, chalupník – 12 korců, 3 pole pod „Rasovou roklí“, 1 pod stráněmi, 2 pole pod Lovotínem, 2 pod Čihádským rybníkem, 1 louku „Pod hrází“ a 3 krávy.
Dle urbáře panství zvířetického z roku 1669 odváděl David: desátek místo ovsa, žito ve slámě 1 m, 5 sn. S rolí 3 kopy, 30 záhonů, luk 7 provazců. Druhá chalupa Davida Krejbicha nepodléhá platu ouročnímu, jen robotě 3 dny z výměry rolí 1 kopy a 4 záh. nacházejících se za Novou Vsí a u Čihátek. Byla vypálena ve vlastnictví Adama Krejbicha (1636), bratra tohoto, leží tu opuštěná a pustá 30 let.
David Krejbich měl celkem 9 synů. Jeho syn Michal († 1711) od něho kupuje v roce 1686 chalupu v Malé Bělé čp. 10.
Syn Václav kupuje v roce 1668 grunt Bradlec čp. 12 za 75 kop. Nový uživatel usedlosti bradlecké byl osvobozen na jeden rok od poddanských povinností, aby tím dříve mohl grunt vyzdvihnout a vystavět. V držení rodu Krejbichů byl statek čp. 12 až do roku 1866, tedy bezmála 200 let.
Syn Jiřík kupuje od svého otce Davida v roce 1676 nově vystavěnou chalupu pod strouhou, při sádkách malobělských. Platí ji ve dvou splátkách: v roce 1690 splátka Davidovi a v roce 1691 splátka vrchnosti.
Krejbichovi z Ptýrova
Pokračovatelem našeho rodu je Jan Krejbich, syn Davida, truhlář v Malé Bělé čp. 7. V roce 1670 kupuje krčmu čp. 1 na Ptýrově a roce 1672 přikupuje louku. Krčma byla vystavěna na náklady vrchnosti na místě vyhořelé krčmy. Jan ji kupuje za 206 kop.
Jan Krejbich (okolo 1660 – okolo 1700)
Jan Krejbich z Malé Bělé čp. 7 (10), narozený kolem roku 1660, zemřel asi v letech 1690–1704. Zhruba před rokem 1687 se oženil s Dorotheou, narozenou kolem roku 1661. Dorothea zemřela 18. prosince 1721 ve Velkém Ptýrově, jako vdova ve věku 60 roků. Podařilo se dohledat dva potomky – Václava Krejbicha, narozeného 27. prosince 1697, který se oženil 23. června 1709 s Kateřinou Stránskou z Hrubého Ptýrova. Druhorozeným synem byl Adam Krejbich (* 28. ledna 1691) a byl posledním dítětem manželů. V této době byla dohledána shoda s rodokmenem rodu Kreibichů – kožešníků z Mnichova Hradiště – obchod na náměstí.
Adam Krejbich (1691–1758)
Adam Krejbich se narodil 28. ledna 1691 ve Velkém Ptýrově. Později došlo k číslování domů a dům byl označen čp. 1. V roce 1712 či 1713 se oženil s Annou Samešovou, narozenou v Podolí 13. prosince 1693. Otcem Anny byl Jiří Sameš (1653 – 14. června 1715) z Podolí a matkou Dorota (okolo 1655 – 13. června 1715). Matky se v té době psaly do matrik pouze jménem, příjmení se nepsalo. V letech 1715–1725 se jim narodilo 6 dětí – 5 dcer a až poslední syn Adam.
Adam Krejbich st. umírá 21. února 1758 ve Velkém Ptýrově ve věku 75 let.
Adam Krejbich (1725–1792)
Adam Krejbich se narodil 1. ledna 1725 ve Velkém Ptýrově čp. 1 a zde i 11. prosince 1792 zemřel. Dne 24. října 1745 se oženil v Nové Vsi u Bakova s Dorotou Kateřinou Krinvaldovou (květen 1725 – 2. února 1806). Rodiče Doroty byli Matěj Krinvald z Nové Vsi (1673 – 13. listopadu 1763) a Anna (1688 – 28. prosince 1762). Oba zemřeli v Nové Vsi. Adam byl sedlákem a rychtářem. Během let 1774–1766 se jim narodilo osm dětí, z toho tři zemřely v dětském věku. Prvorozený syn dostal opět jméno Adam.
Adam Krejbich (1748–1816)
Adam Krejbich se narodil ve Velkém Ptýrově čp. 1 jako druhé dítě, prvním dítětem byla dcera, která zemřela jako tříletá. Adam se narodil v prosinci 1748. Dne 26. května 1774 se oženil s Alžbětou Peterkovou z Veselé čp. 34 a zde se pak živil jako sedlák. Alžběta se narodila 28. května 1754 ve Veselé č. 34 otci Janu Peterkovi, sedláku z Veselé č. 34, a Kateřině Havelkové z Kláštera. Dohledat se mi podařilo tři děti – dvě dcery a syna Václava. Alžběta umírá 22. března 1806 ve Veselé čp. 34 na horkou zimnici ve věku 55 let. Adam zemřel též ve veselé 17. ledna 1816 ve věku 72 let na horkou zimnici. V tomto období se naši předci přemístili do Veselé.
Krejbichovi z Veselé
Václav Krejbich (1782–1865)
Václav Krejbich se narodil 9. září 1782 ve Veselé čp. 34. Byl sedlák na rodinném statku. Dne 20. února 1803 se oženil v Dlouhé Lhotě čp. 9 s Annou Adamcovou. Anna se narodila 19. září 1780 sedláku Františku Adamcovi a jeho manželce Dorotě. V letech 1803–1807 se jim narodily tři děti. Anna zemřela ve statku ve Veselé 16. října 1864. Václav zemřel 5. února 1865 ve věku 88 roků v Malém Ptýrově čp. 9.
Václav Krejbich (1807–1863)
Václav Krejbich byl v pořadí třetím dítětem Václava a Anny. Narodil se 22. července 1807 ve Veselé čp. 34. Jeho manželkou se stala Anna Macounová, narozená 4. září 1814 v Hoškovicích čp. 19. Byla dítětem Václava Macouna a Kateřiny Červinkové z Hoškovic. Sňatek se konal 10. září 1833 ve Dnebohu čp. 7. Společně se jim ve Veselé čp. 34 narodilo celkem 10 dětí. Václav byl sedlákem na statku a zemřel 4. ledna 1863 ve věku 56 let.
Václav Krejbich (1834–1902)
Václav Krejbich byl prvorozeným dítětem Václava a Anny Macounové a narodil se 12. srpna 1834 na statku ve Veselé čp. 34. Jeho manželkou se stala 30. ledna 1855 Marie Malinová z Trenčína (Bakov nad Jizerou čp. 3), narozená 2. září 1832. Pocházela z rodiny Josefa Maliny z Trenčína čp. 3 a matkou byla Kateřina, rozená Bursová, z Trenčína čp. 4. Svatba se konala na statku ve Veselé. Po sňatku zřejmě zakoupili chalupu v Dnebohu čp. 3, protože zde se již narodily jejich děti. Měli celkem tři, z toho Václav byl druhý v pořadí. Marie zemřela 12. srpna 1883, Václav 29. listopadu 1902, ve věku 68 roků na vysílení. Byl chalupník ve Dnebohu.
Krejbichovi z Dnebohu
Václav Krejbich (1860–1904)
Václav Krejbich – další Václav v pořadí se narodil 21. května 1860 ve Dnebohu čp. 3. Jeho manželkou se stala 5. listopadu 1883 Anna Růtová, narozená 18. dubna 1864 na Mužském čp. 2. Byla dcerou Jana Růty, hajného z Mužského čp. 2 a Anny, rozené Klimešové, z Nové Vsi čp. 31. Prvorozeným synem manželů byl opět Václav. Narodil se 15. září 1884. Bohužel šest měsíců po jeho narození matka Anna umírá 31. března 1885 na souchotiny a za další tři měsíce 4. července 1885 umírá na souchotiny i miminko Václav.
Otec Václav se 15. června 1886 znovu žení. Manželkou se stala Kateřina Zímová z Koprníka čp. 3, narozená 25. července 1863. byla z rodiny Františka Zímy z Koprníka čp. 3 (* 23. srpna 1836) a matky Anny Cidlinské z Obrub čp. 9 (* 16. ledna 1838). Z tohoto sňatku se narodil 20. dubna 1887 syn Josef. Václav byl sedlák ve Dnebohu čp. 3 a zde také 26. září 1904 umírá ve věku 44 roků na rakovinu žaludku. Kateřina se znovu 15. září 1913 jako vdova provdala za vdovce Jana Pospíšila (* 5. prosince 1860), rolníka z Bosně čp. 17. To už na statku ve Dnebohu sedlačil její syn Josef s manželkou.
Josef Krejbich (1887–1916)
Josef Krejbich se narodil 20. dubna 1887 ve Dnebohu čp. 3. V sedmnácti letech mu zemřel otec, a tak zřejmě se už takto mlád musel zhostit se svou matkou vedení celého hospodářství. Dne 18. července 1911 se oženil v Březině s Marií Hatašovou z Olšiny – Honsob čp. 21, narozenou 14. února 1890. V září 1912 se jim narodila dvojčata – kluci – a dostali jména po otci a zemřelém dědečkovi – Josef a Václav. V prosinci 1913 se jim narodila dcera Marie. Půl roku po narození dcery je povolán Josef do první světové války, ze které se už nevrátil. Doma zbyly v hospodářství dvě ženy a tři malé děti. Josef byl úředně nezvěstný a prohlášen za mrtvého byl až rozhodnutím soudu ze dne 28. února 1922. Datum jeho úmrtí bylo stanoveno na 31. srpna 1916. Bylo mu v té době 29 let.
Marie se pak znovu provdala za Arnošta Dusila z Kněžmosta, narozeného 22. ledna 1894. Marie zemřela 18. prosince 1963 a Arnošt 10. května 1967.
Kmotrou dvojčat byla Marie Hendrychová, rozená Krejbichová, sestra Václava Krejbicha.
Marie Krejbichová – Dusilová, roz. Hatašová, Arnošt Dusil – 2. manžel Marie, Václav Krejbich – dvojče, syn Marie a Josefa
Václav převzal v dospělosti hospodářství v Dnebohu čp. 3. Oženil se s Věrou Matějů z Březiny. Měli dvě děti. Dceru Věru Krejbichovou, narozenou 14. září 1945, která se provdala za Jana Šťastného z Bukovna. Spolu převzali statek v Dnebohu čp. 3 a hospodařili na něm. Z manželství byly dvě dcery. Druhým dítětem Václava a Věry byl syn Miloslav Krejbich, narozený v nemocnici v Turnově 19. prosince 1954. Dnes žije s manželkou v Třebotovicích u Českých Budějovic a mají dceru. Tím je rod Krejbichů ukončen, není další mužský potomek.
Druhé dvojče – Josef Krejbich – se stal učitelem a žil v Mnichově Hradišti, v Husově ulici čp. 459. Josef je pokračovatelem našeho rodokmenu.
Marie Krejbichová se provdala za Jana Chotěbora ze Dneboha (1910 – 5. března 1979). Později žili v Praze, kde se jim narodil syn Jan (15. září 1934 – 20. února 2009). Jan Chotěbor ml. se oženil s Johanou Schneckovou, která pocházela ze Slovenska (10. září 1940 – 11. října 2013 Kladno). Jejich společným synem je Martin Chotěbor.
Josef Krejbich a Miluše, roz. Kolomazníková, s dcerou Miluší
Pomník obětem války ve Dnebohu, kde je uvedeno mimo jiné jméno Josefa Krejbicha (1887–1916)
Učitel Josef Krejbich (1912–1968)
Josef Krejbich se narodil jako dvojče 9. září 1912 ve Dnebohu čp. 3. Vystudoval a stal se učitelem. Začínal ve škole na Solci, pak učil v Bělé pod Bezdězem a nakonec v Mnichově Hradišti. Jeho aprobace byla čeština a dějepis, ale později přibral i zeměpis a pozemky. Ke konci války se oženil s Miluší Kolomazníkovou ze Sovenic čp. 11, * 10. července 1921.
Bydleli v pronajatém bytu v domě sklenáře Kudrny v Turnovské ulici čp. 810. Josef Krejbich byl po druhé světové válce až do zániku Okresního muzejního spolku jeho jednatelem.
V roce 1949 koupili dům po Němcích na Habeši v Husově ulici čp. 459. Dne 20. listopadu 1945 se jim narodila dcera. Bohužel při porodu došlo vlivem špatné hygieny k přenosu bakterie na matku a matka onemocněla poporodní horečkou. Úmrtnost matek s touto diagnózou byla v té době 30 %. Miluše nemoc přežila, ale následkem horečky se jí rozvinula psychická choroba, která ovlivnila nejen zbytek jejího života, ale celou rodinu. Josef Krejbich zemřel 26. srpna 1968 na rakovinu ledvin v pouhých 56 letech. Jeho manželka Miluše dožila u své dcery v Hubálově čp. 12 a zemřela 31. srpna 2003.
Josef a Miluše Krejbichovi s dcerou
Sklenářství Kudrna – dům, kde bydlel učitel Josef Krejbich s rodinou
Husova 459 – Mnichovo Hradiště
Třída 8. B v roce 1966 s učitelem Josefem Kreibichem. Jedná se o jeho poslední třídu, se kterou se fotografoval. V dalším roce 1967/1968 byl již na konci školního roku nemocný
Kompletní rodokmen všech Krejbichů/Kreibichů samozřejmě zdaleka není hotov. Rozpracování by si zasloužily zejména rod Kreibichů – kožešníků, větve Kreibichů a Krejbichů v Bakově nad Jizerou či například v minulosti známé mnichovohradišťské Krejbichovo zahradnictví.
Uvítám informace od potomků jednotlivých větví, abychom spolu postupně dali dohromady další poznatky v co nejucelenější podobě.
Poděkování
Za doplnění informací děkuji již zmiňovanému Miroslavu Kolocovi a dále zejména Jaroslavě Štučkové.
Renata Hoffmanová, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
Mohlo by vás také zajímat:
Všechny díly seriálu:
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 11. díl: Česák
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 12. díl: Kreibich/Krejbich
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 13. díl: Stránský