Klaudiánova nemocnice má dnes dvě oddělení následné péče: jedno se nachází v areálu nemocnice v Mladé Boleslavi a druhé v městské budově v Mnichově Hradišti v Turnovské ulici. Co se v oboru následné péče změnilo za posledních 30 let? Jaké výhody pro lékaře přináší práce na tomto oddělení? Proč už neexistuje zkratka LDN? A jak funguje pobočka geriatrické ambulance na mnichovohradišťské poliklinice? O tom všem hovořil primář oddělení následné péče Jiří Janovský v rozhovoru pro Klaudiánovu nemocnici.
V roce 2021 se mladoboleslavské oddělení následné péče přestěhovalo z budovy na Celně do areálu nemocnice. Co zásadního se pro vaše oddělení změnilo?
Smyslem stěhování bylo přemístit oddělení následné péče do areálu nemocnice, kde se nachází kompletní komplement. Dříve jsme jezdili s každým pacientem zvlášť na všechny kontroly, na rentgenová vyšetření, laboratorní odběry se neustále musely odvážet, což pro nás samozřejmě znamenalo určité problémy. Stěhování pro pacienty přineslo jednoznačně zkvalitnění zdravotní péče. Z pohledu fungování oddělení pro nás došlo ke změně lékařských služeb, které byly sloučené. Kmenoví lékaři z následné péče slouží pouze soboty, neděle a svátky. Pokud se slouží ve všední den, přebírá to lékař z interního oddělení. Lze tedy říci, že díky tomu mají naši pacienti zajištěnou péči, jako by leželi na akutním lůžku, což je velkou výhodou.
Proč se už nejmenuje vaše oddělení léčebna dlouhodobě nemocných?
Dnes existují dva druhy následné péče: následná lůžka léčebněrehabilitační a následná lůžka ošetřovatelská, kde již nemůže být 24 hodin přítomen lékař. Taková lůžka ani v našem regionu nejsou. Péče se na našem oddělení tedy nezměnila, došlo pouze k přejmenování z pohledu Ministerstva zdravotnictví.
Dostačují tedy kapacity těchto lůžek?
Za třicet let, co se pohybuji v této problematice, populace velmi zestárla. Díky dostupnosti zdravotní péče lze říci, že se prodlužuje život pacientů i v nemoci. Pak je samozřejmě velkým problémem, co dál. S tím souvisí i řešení sociální problematiky, důchodové reformy a podobně. Znamená to, že přibývá lidí, kteří budou potřebovat lékařskou následnou péči. Z mého pohledu je proto nešťastné, že se tento problém neřeší dohromady z pohledu Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. U našich pacientů je jednoznačně problém nejen zdravotní, ale také sociální, a to by se do budoucna mělo určitě změnit, jinak nebude možné tuto péči zajistit efektivním způsobem. Jednak je nedostatek lůžek, jednak chybí navazující péče o tyto pacienty. Například domovy pro seniory mají zdravotní péči velmi limitovanou, a navíc čekací doba na volná místa v takových zařízeních je skutečně dlouhá.
Kolik má vaše oddělení dnes lůžek?
Dnes máme 65 míst v Mnichově Hradišti a 51 v Mladé Boleslavi. V Mnichově Hradišti se dnes ve službách střídají čtyři lékaři. V nemocnici slouží dva lékaři a čekáme na nástup dalšího lékaře. V nemocnici nás najdou pacienti ve dvou podlažích, kde máme troj-, dvoj- a jednolůžkové pokoje s kompletním zázemím.
Pracujete v tomto oboru skoro třicet let. Co vy osobně máte na tomto oboru rád?
Tak, jak se vyvíjí celá medicína, vyvíjí se i ošetřovatelství a technika naší péče. Lze říci, že náš obor je hybridní, protože sdružujeme problematiku od traumatologie přes interní obory. V číslech lze říci, že ze sedmdesáti procent řešíme interní problematiku a třicet procent pacientů má následky nějakých traumat. Ošetřovatelství se změnilo především v případě antidekubitální prevence. Skutečně velmi kvituji, že u pacientů vzniká daleko méně proleženin. Dále díky moderním technikám velmi pokročila péče v ošetřování chronických ran a díky lepšímu financování od pojišťoven je dostupná všem. K obrovskému pokroku také došlo například ve výživové sféře: málokdo si uvědomuje, a to i z řad profesionálů, že po 80. roce života se často lidé odbývají v jídle. Do nemocnice přicházejí často podvyživení, mají velký úbytek svaloviny a jsou často obézní. Proto se jim snažíme upravit jídelníček ve spolupráci s oddělením nutričních terapeutů, dodáváme jim potravinové doplňky a v kombinaci s rehabilitací jim ulehčujeme a prodlužujeme jejich život. V případě nutrice také úzce spolupracujeme s interním oddělením, kdy se primářem Martinem Polákem snažíme dát dohromady nutriční jednotku, protože to je v péči o starého člověka velmi významným faktorem. V péči o starého člověka je podstatné, aby se ještě v určitém věku byl schopen vrátit do domácího prostředí.
Naše oddělení se ale samozřejmě nestará pouze o geriatrické pacienty. Také pečujeme o posttraumatické stavy mladších lidí. Díky přestěhování oddělení do nemocnice je také lepší spolupráce s ostatními obory, což je výhodné nejen pro pacienty, ale také pro naše lékaře, kteří mohou snadněji konzultovat zdravotní stav pacientů s ostatními kolegy. A tím se samozřejmě dále vzdělávají.
Proč by si tedy lékař měl zvolit pro práci vaše oddělení?
Tím, že je naše zdravotní péče hlavně následná, není u nás medicína tak rychlá. To je výhodné například pro cizince, kteří sice už mluví výborně česky, ale mají lepší možnost vše vstřebat, zapracovat se a dokončit atestace. Druhou skupinou lékařů, pro které je práce na oddělní následné péče vhodná, jsou například starší lékaři nebo naopak matky s dětmi. Naše oddělení je klidnější, ale vyžaduje širší znalosti z různých oborů. Důležité je například i to, aby lékaři uměli pacienty částečně odhadnout a poslat je na správné pracoviště na další vyšetření. Pokud se budeme bavit o našich pacientech v hlubokém seniorském věku, ti si nedokáží jasně definovat své potíže. Často se jejich problém projevuje pouze tak, že pacient začne „uvadat“. Je to podobné jako v pediatrii, kdy děti také neumí popsat, co je trápí. Starý člověk často mlčí a jeho problémy se projevují jinak: začne se motat, padat. V tom je naše medicína zajímavá, že musíme poznat, kdy je třeba vrátit pacienta na akutní lůžko nebo řešit skrytý akutní problém.
Oddělení následné péče netvoří pouze lůžkové oddělení, ale také ambulance.
Pod naše oddělení skutečně spadá ještě geriatrická ambulance, která sídlí v Mnichově Hradišti na poliklinice. To znamená, že se o naše pacienty staráme ještě po jejich propuštění. Typickými pacienty jsou tedy lidé, kteří potřebují dále interně sledovat. Ti začnou docházet do interní ambulance. V případě traumat například do ortopedické ambulance. Ale starší pacienti se začínající demencí, tedy s poruchou kognitivních poznávacích funkcí, patří do naší geriatrické ambulance. Ambulance funguje dvakrát týdně.
Zdroj: Klaudiánova nemocnice
