Příjmení Česák není vyloženě ikonické ani jedinečné pro náš region, přesto zde má kořeny minimálně do 17. století. Hned v úvodu je ale nutné poznamenat, že místní nositel, kterého si zdejší starší generace zřejmě vybaví jako prvního – drogista Stanislav Česák – pocházel z Královéhradecka a jeho předci tam žili také již v 17. století. Právě na Královéhradecku je výskyt tohoto příjmení nejvyšší. Případnou příbuznost před tímto obdobím se mi nepodařilo prokázat. V současnosti je kromě Královéhradecka velký výskyt příjmení také na Plzeňsku.
Článek pochopitelně zaměřuji na pomyslnou „mnichovohradišťskou“ větev. Královéhradeckým a plzeňským Česákům se zde věnuji jen okrajově, pokud je to nutné k objasnění původu příjmení či významnějších nositelů. Jak v textu na několika místech uvidíme, tak nejen Stanislav Česák, ale i někteří další Česákovi se do našeho regionu dostali nezávisle na sobě. Pohyb nositelů určitého příjmení v minulosti tedy rozhodně není tak přímočarý a jednoduchý (natož jednoduše a kompletně zmapovatelný), jak by se možná mohlo na první pohled zdát.
Původ příjmení
Podle Josefa Jungmanna je jméno Česák odvozeno od trhání ovoce či chmele. Ve staročeštině mělo sloveso česat i význam drbat, hudrovat, hubovat. Slovem „česák“ se mohl označovat i zavšivený člověk. Tzv. česáci rovněž zpracovávali látky. I Antonín Kotík uvádí Česák v kategorii příjmení odvozených od konání či činnosti, čili česat. Podobného původu jsou podle Dobravy Moldanové i příjmení Česal, Česálek, Česánek, Česaný. Žádnou konkrétní genealogickou souvislost se mi zatím prokázat nepodařilo.
V Polsku se vyskytuje příjmení Czesak (odvozené od křestního jména Czeslaw). Protože v královéhradecké pevnosti byli vězněni Poláci zajatí při 3. dělení Polska v 18. století, existuje hypotéza, že se část Česáků má polský původ a dostala se na Královéhradecko tímto způsobem. Faktem ale zůstává, že nejstarší dosud objevený Česák v Hradci Králové žil už v roce 1651.
Na Novobydžovsku se traduje, že část Česáků pochází z jistého Maďara jménem Czuzi/Čurý, který přijel do Humburk v roce 1711 a jehož potomek si nechal změnit své (v české transkripci poněkud hanlivé) příjmení na „Česák“. Pátráním v matrikách jsem zjistil, že Václav Čurý (* 1858) z Humburk si skutečně v roce 1936 nechal změnit příjmení na „Česák“. Nebyla to však náhoda. Zvolil si rodné příjmení své matky Kateřiny, roz. Česákové.
Nejstarší zmínky
V ulici Svatopetrské v Praze na Novém Městě je uváděn v roce 1392 Wencelslaus Czessak jako majitel domu číslo 1173. V roce 1398 je ve stejné pražské lokalitě (v Poříčí) zmíněn pekař Venceslaus Czessak s manželkou Kateřinou.
Berní rula roku 1654 uvádí chalupníka Jana Česáka v Kadeřavci u Turnova, Jana Česáka na Vinci u Mladé Boleslavi, chalupníka Pavla Česáka v Bosni a Václava Česáka na Zásadce. Ve východních Čechách pak v Nové Pace, Hradci Králové, Dřevěnicích a Lužanech.
Současné rozšíření
V roce 2016 žilo nejvíce Česáků na Královéhradecku (52), největší hustota příjmení na počet obyvatel je v ORP Nový Bydžov. Dosud přetrvává výskyt i na Jičínsku a oproti berní rule je příjmení rozšířené také na již zmíněném Plzeňsku. Na Moravě je příjmení Česák velmi vzácné.
V ORP Mnichovo Hradiště je 5 nositelů příjmení a v ORP Mladá Boleslav 8 nositelů. V celé ČR jich je 272.
Česákovi na Mnichovohradišťsku
Zmíněný Pavel Česák, uvedený v berní rule, kupuje 15. srpna 1652 chalupu v Bosni od Václava Marštalyře. V roce 1678 ji prodává Václavu Pošepnému. Další stopy o Česákových v Bosni se mi nepodařilo dopátrat. V matrice z roku 1687, v seznamu desátkovém z roku 1740 ani v novějších pramenech se nepodařilo žádné nositele příjmení dohledat.
Ukázka z pozemkové knihy o koupi chalupy v Bosni z roku 1652. Zdroj: SOA v Praze
Podobně jako Bosni nám ještě v předmatričním období mizí i stopy Česáků na Zásadce. Zdejší Václav Česák mezi lety 1675–1677 umírá a chalupu v roce 1678 přebírá manžel jeho dcery Jakub Fibiger.
V matrikách na Mnichovohradišťsku nacházíme nejstarší nositele příjmení Česák v Býčině, ze které pochází většina dohledaných Česáků v okolí směrem k současnosti. Z obce vychází dvě zatím nepropojené větve:
- Jakub Česák st. a jeho syn Jakub Česák (1714–1790), Býčina čp. 11. Jeho potomci žili v Býčině, Koprníku čp. 1 a 7, Žantově čp. 6, Habru čp. 134, Bakově nad Jizerou, Budách, Zájezdech či Nové Vsi u Bakova. Zmiňme třeba Františka Česáka (1831–1876), který byl hajným v Zájezdech u Bakova nad Jizerou.
- Jiří Česák (* asi 1682–1747), Býčina čp. 9. Potomci žili kromě Býčiny v obcích Bakov nad Jizerou, Bělá pod Bezdězem, Branžež, Koprník čp. 10 a 12 či Veselá. Hned dvě větve z tohoto rodu přišly do Mnichova Hradiště. Jednak krejčí Václav Česák (1834–1889), původem z Veselé čp. 24, který koupil v Mnichově Hradišti dům čp. 176, a jednak rolník Jan Česák (1816–po 1853) z Koprníku čp. 12, který koupil dům čp. 65. Jeho potomci žili v domech 65, 271, 279, 259 a 299. V Mnichově Hradišti je v roce 1880 uváděna ještě vdova Anna Česáková (* asi 1820, dělnice) v čp. 250, tuto se však zatím nepodařilo zatím nikam zařadit. V uvedeném domě žila zřejmě v nájmu.
Další, dosud podrobněji nezmapované výskyty příjmení jsou v obcích Debř, Dobrá Voda, Dolní Bukovina, Hněvousice, Horka u Bakova, Jivina či Kosmonosy. V Mladé Boleslavi byl dohledán obchodní zaměstnanec Josef Česák (1898–1958), který však pocházel z Humburk na Královéhradecku.
S odkazem na jeden z předchozích dílů seriálu od Vratislava Švermy uveďme jako zajímavost, že Anna Česáková (1824–1898) z Býčiny čp. 9 se provdala za Josefa Švermu (1817–1888) do Maníkovic. Část Česákových a Švermových tedy má společné potomky.
Při mapování sňatků jsem si všiml několika na sobě nezávislých případů, kdy si ženich Česák vzal nevěstu s příjmením Kyselová, případně naopak nevěsta Česáková pojala za manžela Kyselu.
Za povšimnutí stojí i typická povolání Česáků, byť je zde uvádíme s jistým zjednodušením. V královéhradecké větvi převažují sedláci či později pracovníci v zemědělství, ale vyskytují se i obchodníci či lékaři. Na Mnichovohradišťsku je u tří Česáků uvedeno povolání kočí.
Dům čp. 134 v Budovcově ulici, který patřil obuvníkovi Josefu Česákovi (1871–1931). Zdroj: Muzeum města Mnichovo Hradiště
Zajímaví nositelé příjmení
Drogista Stanislav Česák (1921–2001)
Narodil se v Sobětuši čp. 15 a pocházel z královéhradeckého rodu Česáků, většinu produktivního života i celý důchodový věk však prožil v Mnichově Hradišti. Přestěhoval se sem v roce 1951 s manželkou a tehdy dvouletou dcerou Alenou. Později se jim narodila ještě dcera Jana, provd. Nováková, matka autora tohoto článku. V Mnichově Hradišti 1. července 1951 převzal vedení drogérie v domě čp. 238 na náměstí po soukromníkovi Františku Kolomazníkovi. Asi v roce 1960 se pak na dvě desítky let staly dalším jeho působištěm domy čp. 280 a 281 na náměstí. V čp. 280 byla samotná drogérie, v čp. 281 sklad. Později byl objekt rozdělen na samostatné provozovny. Paradoxem je, že od roku 2020 jsou v obou čp. drogérie, avšak s různými provozovateli. V roce 1955 koupili Česákovi od Milady Klosové, roz. Ševčíkové, dům čp. 485 v Husově ulici za kupní cenu 40 tisíc Kčs. V domě dodnes žijí Česákovi potomci.
Podrobněji si o drogistovi Česákovi můžete přečíst v samostatném článku, který vyšel na webu mnichovohradistsko.cz v roce 2021 při příležitosti 20. výročí jeho úmrtí.
Rekonstrukce domů čp. 280 a 281 na Masarykově náměstí v roce 1960. Zdroj: rodinný archiv autora
Takto si Česákovu drogérii vybaví většina pamětníků. Zdroj: sbírka Jana Doudy
Učitel Josef Česák (1874–1949)
Narodil se 14. října 1874 v Býčině čp. 9. Chodil do obecné školy v Kněžmostu, jeden rok strávil na obecné škole německé ve Vartenberku, jeden rok na měšťanské škole v Mnichově Hradišti, dva roky na reálné škole v Jičíně (1888–1890). Poté studoval na učitelském ústavu v Jičíně (1890–1894). Dne 30. srpna 1894 byl ustanoven zatímním podučitelem v Branžeži, po získání vysvědčení učitelské způsobilosti pro školy obecné (1896) byl v Branžeži k 28. červenci 1897 ustanoven definitivním podučitelem. Od 13. února 1898 byl učitelem první třídy. Oženil se 18. února 1903 s Annou Štěpánkovou z Branžeže čp. 23, kde následně bydlel. Po třech desítkách let učitelské práce se od 1. září 1924 stal zastupujícím řídícím učitelem a 27. listopadu 1924 definitivním řídícím učitelem. V Branžeži rovněž působil v obecním zastupitelstvu. V roce 1934 začal trpět nedoslýchavostí a arteriosklerózou, proto požádal nejprve o zdravotní dovolenou a 8. září 1934 byl přeložen do výslužby. Zemřel 9. prosince 1949 v nemocnici v Kosmonosích.
Branžež čp. 23. Zdroj: archiv Josefa Prskavce
Učitel Josef Česák a hostinský František Černý v roce 1906 na jízdních kolech Laurin & Klement. Zdroj: archiv Josefa Prskavce
Harmonikář Oldřich Česák (* 1957)
Žije ve Veselé. Vyučil se v oboru instalatér-topenář, následně pracoval v OSP Mladá Boleslav, Škoda Auto a posléze v nově vzniklé společnosti Ško-energo. Nyní je v důchodu. Od roku 1989 je aktivní u dobrovolných hasičů. Pravidelně také zpestřuje kulturní život v okolí hrou na harmoniku. Ve Veselé žilo několik generací jeho předků. Přiženil se sem již v roce 1828 jeho praprapraděda Jan Česák z Býčiny.
Vzpomínka na muzikantské začátky Oldřicha Česáka. Zdroj: archiv Oldřicha Česáka
Otec Oldřicha Česáka Oldřich Česák starší (1928–1994). Zajímavostí je určitá fyzická podoba s některými Česáky z královéhradecké větve. Přitom i kdyby měli společné předky, bylo by to před více než 300 lety, a genetický vliv na fyzickou podobnost by tedy byl minimální
Baráčník František Česák (1899–1985)
Narodil se v Hněvousicích a kořeny má v Býčině. Žil v Klášteře Hradišti nad Jizerou, kde byl mimo jiné předsedou MNV (letech 1950–1953 a 1956–1971) či rychtářem obce baráčníků (1947–1952). V 50. letech a v době normalizace pomáhal lidem a mnoho z nich ochránil před postihy. Byl dvakrát ženatý. První manželka Františka (roz. Antošová, 1899–1930) zemřela ve 31 letech. Druhou manželkou byla Marie (roz. Kyselová, 1910–1993). Všichni jsou pohřbeni na klášterském hřbitově. Potomky neměl.
Vexilolog Ing. Josef Česák (1921–2008)
Narodil se v Šostenách u Hradce Králové, pocházel tedy z královéhradecké větve. Zajímavostí je, že žil v Turnově, kam se ale přestěhoval až ve 20. století, takže chalupník Jan Česák, který žil v roce 1651 v Kadeřavci u Turnova, nebyl jeho předkem. Je označován jako „otec české vexilologie“ (vexilologie je věda studující vlajky a jejich symboliku). Zabýval se též filatelií a věnoval se publikační činnosti.
MUDr. Ladislav Česák (1916–2008)
Rovněž pocházel z královéhradecké větve Česáků. V letech 1951–1988 byl primářem gynekologicko-porodnického oddělení v Městci Králové. Věnoval se také kresbě, olejomalbě a řezbářství. Častým námětem byli koně. Ilustroval několik knih pro děti. Díky tomu, že se genealogií zabývám už od svých pubertálních let, měl jsem možnost ho ještě poznat osobně. V roce 2002 jsem mu napsal dopis na adresu uvedenou v telefonním seznamu, on odepsal a zjistili jsme příbuznost.
Odbojář Josef Česák (1904–1941)
Pocházel z Nýřan u Plzně. Zmiňuji ho zde zejména proto, že je po něm pojmenována Česákova ulice v Praze 8 na Střížkově. Během okupace se zapojil do protinacistického odboje, působil jako radiotelegrafista ilegální vysílačky. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen.
Zajímavost
Dělník Václav Česák (1829–1881) z Malé Bělé (rodovým původem z Býčiny čp. 9) přispěl k záchraně tonoucích při velké vodě 2. srpna 1859 v Bakově nad Jizerou. Lidé toho dne poprosili vozku, který předtím přivezl do Bakova pivo, aby je převezl přes rozvodněnou Jizeru. Na vůz vylezlo celkem 26 osob. I přes varování přihlížejících vozka odvětil, že má dobré, silné koně a těžký vůz, tak že se nic zlého stát nemůže. Odjeli se smíchem a žertem. Silný proud však záhy unesl koně i vůz. Vozka se snažil odpřáhnout, aby se vůz nepřevrátil. Vůz uvízl na topolech a přihlížející na mostě se snažili koním i lidem pomoct. Mezi nimi byl i Václav Česák, který podával lidem provazy, pomocí kterých mohli vylézt na topoly a poté se na nich udržet. I tak byli někteří po krk ve vodě. Nakonec byli všichni za značných komplikací zachránění pomocí prámu. Podrobněji událost popisuje Kniha pamětností aneb Věrné poznamenání dějů a událostí, týkajících se městské obce bakovské.
Poděkování
Za poskytnutí a doplnění informací děkuji zejména Oldřichu Česákovi z Veselé, manželům Jaroslavě a Čeňkovi Štučkovým, Jakubu Šípovi, Jaromíru Jermářovi, Vratislavu Švermovi, Janu Motyčkovi a dalším členům Mnichovohradišťského spolku genealogů. In memoriam pak pravnuku učitele Josefa Česáka z Branžeže Josefu Česákovi (1932–2023), branžežskému badateli Josefu Prskavcovi (1934–2018) a sběrateli pohlednic Janu Doudovi (1944–2023).
Věnováno tetě Aleně Kyselové (roz. Česákové), která nás 21. září 2024 navždy opustila.
Použitá literatura a prameny
Prameny:
- Archiv autora.
- Informace od dalších členů Mnichovohradišťského spolku genealogů.
- Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav.
- Městský úřad Bakov nad Jizerou, matrika.
- Městský úřad Mnichovo Hradiště, matrika.
- Muzeum města Mnichovo Hradiště.
- Státní oblastní archiv v Praze:
- Matriky narození, sňatků a úmrtí.
- Mnichovo Hradiště: Pozemková kniha rustikální pro vsi Boseň, Zásadka a Zdobín. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/3680/1.
- Mnichovo Hradiště: Pozemková kniha pro ves Býčina. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/2955/1.
- Mnichovo Hradiště: Pozemková kniha pro vsi Horka, Násedlnice a Kosmonosy. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/2974/1.
- Státní oblastní archiv v Hradci Králové:
- Matriky narození, sňatků a úmrtí.
- Státní okresní archiv Mladá Boleslav:
- Kniha pamětností aneb Věrné poznamenání dějů a událostí, týkajících se městské obce bakovské. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/3616/86.
- Školní kronika Branžež 1885–1931.
- Školní kronika Branžež 1931–1975.
- Branžež: Matrika zemřelých 1927-1974. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/3686/1.
- Boseň: Kronika obce do 1935. Dostupné také z: https://ebadatelna.soapraha.cz/a/3264/1.
- Sčítací operáty.
- Obecní zpravodaje a další regionální tiskoviny.
Literatura:
- Josef BENEŠ, O českých příjmeních, Praha, 1962.
- Jaromír JERMÁŘ, 850 let Kláštera Hradiště n. Jiz., Čistá, 1994.
- Josef JUNGMANN, Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. (Knjžecí arcibiskupská knihtiskárna, Josefa wdowa Fetterlowá), 1835, s. 288. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:86468259-3a8e-4c4f-ae24-6847d6f42019.
- Věra KOSINOVÁ, Ústav československých a světových dějin (Československá akademie věd). Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec. - 1419 aug. 16.), 1982, sv. 6, s. 1570. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:5962d011-4aec-41fc-a75b-6a136f4cb512.
- Antonín KOTÍK, Naše příjmení, Praha, 1894.
- Dobrava MOLDANOVÁ, Naše příjmení, Praha, 2004.
- Helena PRŮŠKOVÁ, Můj dům, můj hrad. Mnichovo Hradiště, 2006.
- Jiří ŠOSVALD. Okolí Mnichova Hradiště na starých pohlednicích. Hostivice, 2024.
- Václav Vladivoj TOMEK. Základy starého místopisu Pražského. (Tiskem Dra. Edwarda Grégra), 1870, s. 263. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:37639aed-0ac6-4f14-83d6-cdd8bf61deae.
Internet:
- https://cs.wikipedia.org
- https://www.kdejsme.cz
- https://www.mapy.cz
- https://www.cuzk.cz
- https://www.pametni-desky-v-praze.cz/2021/02/06/cesak-josef-na-sloupu-ve...
Petr Novák, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
Mohlo by vás také zajímat:
- Mnichovohradišťský spolek genealogů chystá na rok 2024 sérii článků o typických místních příjmeních
- Vzpomínka: 20 let od úmrtí drogisty Stanislava Česáka (1921–2001)
Všechny díly seriálu:
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 11. díl: Česák
