Při sestavování rodokmenu svého rodu Švermů jsem začal sestavovat i rodokmen babičky Marie Studničné, rodem Pavlištové. Zjistil jsem, že to je velký rod, který se utvořil z jedné rodiny (10 dětí) Pavlištů ve Veselé Na návsi čp. 28 a který si zaslouží samostatný ucelený rodokmen. Předek František Pavlišta pocházel z Odolenovic čp. 16 (mezi Turnovem a Hodkovicemi nad Mohelkou). Původ rodu je asi z podhůří Orlických hor a Krkonoš. František se do Veselé přiženil 25. září 1884. Měli 12 dětí – sedm kluků (dva zemřeli) a pět děvčat (jedno zemřelo osmidenní a tři ve věku přes 20 let na souchotiny). Další generace, která nás zajímá, měla 10 dětí – šest hochů (dva zemřeli – jeden na psotník a druhý na rychlé souchotiny) a čtyři dívky (všechny se dožily dospělosti).
Tato generace byla velmi vitální. Na statku doma zůstala jen Růžena Pavlištová, provd. Vítková, ostatní se museli přiženit do jiných stavení. Chlapci dostali přiměřené vzdělání a děvčata ke vzdělání věno. Oni a jejich potomci měli v té době špičková zaměstnání. Bohužel ve všech větvích, a i u potomků se začaly rodit jen dívky. Rod vymírá po „meči“. Poslední Pavlišta, Petr, zemřel 25. listopadu 2023.
Jsem si vědom, že jsem nesehnal všechny představitele rodu a jejich data. Do roku 1890 se dala sehnat data z matrik narození, oddavek a úmrtí. Od tohoto data do současnosti jsem se musel spolehnout jen na údaje od žijících potomků. Někteří předali rozsáhlé podklady i fotografické, jiní jen strohé údaje, nebo jsem nic nesehnal.
Chtěl jsem oživit grafy příběhy, bohužel málokdo měl odvahu něco o předcích napsat, i když co osoba, to silný životní příběh. Nejsou fádní životy, jsou jen životy, o kterých se neví. Snažte se zaposlouchat do vyprávění vašich předků o jejich životě a zaznamenejte je pro další generace. Naši předci významné události zaznamenávali do bible nebo modlitební knížky. Mnoho rodin může navázat na tento rodokmen a doplnit ho pro své potomky. Pak moje práce nebude zbytečná.
Velký dík patří Petru Pavlištovi, poslednímu žijícímu Pavlištovi z celého rodu, který dodal data, fota a navštívil hřbitovy a žijící potomky v dalekém okolí, z potomků Václava a Josefa Pavlišty.
Původ příjmení
Příjmení vzniklo od křestního jména Pavel, německy Paul. V průběhu staletí se v křestních matrikách psalo střídavě, asi podle národnosti faráře, Paulištovi, nebo Pavlištovi. Co se napsalo do matriky narození, to se muselo používat. V křestním listě mé babičky (1886) je ještě psáno u. S růstem národního obrození od 18. a hlavně koncem 19. století se začala německá příjmení přepisovat nebo překládat podle českého pravopisu a od 20. století, po vzniku republiky, byla změna prováděna úřední cestou.
Počet Pavlištů v republice
V roce 2016 bylo v celé republice 205 mužů a 222 žen s příjmením Pavlišta. Největší hustota Pavlištů je mimo Prahu (21 mužů, 29 žen) v Rychnově nad Kněžnou (29 mužů, 28 žen) a v Chrudimi (19 mužů, 19 žen). Větší výskyt je také na Turnovsku, Liberecku a Královéhradecku. V ORP Mnichovo Hradiště uvádí statistiky z roku 2016 jen jednoho muže a tři ženy, na Mladoboleslavsku pak čtyři muže a pět žen.
Žádost Paulištů na přejmenování na Pavlišty v roce 1930
Rodina Pavlištová z Veselé, Na Návsi čp. 28
Anna Pavlištová, roz. Krejbichová (1858–1941)
Byla to moje prababička, dožila se 83 let, porodila 10 dětí. Žila ve Veselé u rybníka v čp. 28. Jako dítě si ji pamatuji jako klidnou, milou a usměvavou babičku. Mám na ni ale také hrůznou vzpomínku. S dědou řezníkem jsem u ní byl často. Jednou ráno děda si vzal řeznickou pilku na kosti a řekl, abych šel s ním, že se babičce špatně leze s oteklýma nohama do postele, tak jí musí nohy uřezat. V mé dětské bujné představivosti (5 let) se spojila pilka na kosti a babiččiny nohy, jak je děda pilkou odřezává. S brekem jsem utekl do kůlny a tam si představoval, jak to babičku musí bolet. Teprve v poledne, když se děda vrátil, se vše vysvětlilo – šlo o nohy u postele. Zajímavé je, jak se tato příhoda zaryla do mozku dítěte na mnoho let a ještě nyní, již bez hrůzy, si na to vzpomenu.
Anna Pavlištová, roz. Krejbichová, (1858–1941) a její syn Václav Pavlišta (1877–1949)
Josef Pavlišta (1851–1916) a Anna, roz. Krejbichová, (1858–1941) měli deset dětí:
Václav Pavlišta (1877–1949)
Po ukončení obecné školy ve Veselé a měšťanky v Mnichově Hradišti absolvoval učitelský ústav v Jičíně. Učit začal v Bosni a od roku 1905 učil na měšťanské škole v Mnichově Hradišti. Vzal si učitelku Boženu Nejedlou (1880–1965, její strýc byl pozdější ministr školství Zdeněk Nejedlý) z Mnichova Hradiště, Smetanovy ulice čp. 417, kam se nastěhoval.
V okresním městě Mnichově Hradišti byl předsedou národní demokracie a předsedou okresního vzdělávacího sboru. Byl referentem místního zastupitelstva ve stavebním, školském a komunikačním odboru a dlouholetým předsedou krajinské jednoty učitelského spolku. Chvíli byl i starostou Mnichova Hradiště.
Od 1. dubna 1927 byl jmenován okresním školním inspektorem v Brandýse nad Labem. V obecní kronice obce Čelákovice je záznam, jak zde otevíral 3. září 1933 novou měšťanskou školu, mateřskou školku a živnostenskou školu, postavenou od koupě pozemků až do otevření za 8 měsíců.
Je zapsán v Albu reprezentantů všech oborů veřejného života československého z roku 1927 od profesora Františka Sekaniny.
S Boženkou měli dvě dcery, obě učitelky, Martu a Marii.
Marta si vzala 27. prosince 1934 v Brandýse nad Labem Rudolfa Vodičku, úředníka spořitelny. Jejich syn Ing. Jiří Vodička byl atomový fyzik. Poslední rok studia zakončil v SSSR. Po celý život pracoval v našich atomových elektrárnách.
Marie si vzala 29. června 1932 v chrámu sv. Víta v Praze MUDr. Viktora Oktábce, který pocházel z Mnichova Hradiště, ale ordinaci měl v Ervěnicích (německy Seestadt – zaniklé město u Mostu). Za války měl trvalé bydliště v Mnichově Hradišti (Smetanova ulice čp. 417), ale praxi prováděl v Čelákovicích. Po válce se vrátil opět k Mostu, do vedlejšího Litvínova, kde bydlel a léčil. Jejich dcera Marie se provdala za Jaroslava Kulhánka a měli dvě dcery, Helenu a Danu.
Josef Pavlišta (1879–1959)
Žil ve Smetanově ulici čp. 440. Za manželku si vzal Marii Zálabskou (1885–1959). Měli tři děti. Jiří Pavlišta (1906–1998) byl plukovníkem čs. armády, Oldřich Pavlišta (1904–1961) učitel (bydlel v Malé Bělé) a Vlasta, provd. Žirovnická, (1908–1995) byla také učitelkou.
František Pavlišta (1881–1914)
Ve 33 letech se schvácený z kola napil studeného mléka. Zemřel na rychlé souchotiny.
Jan Pavlišta (1884–1884)
Zemřel ve věku 5 týdnů na psotník.
Anna Pavlištová, provd. Slavíková (1886–1966)
Bydlela ve Veselé čp. 117. Jejím manželem byl stavitel a projektant Josef Slavík (1880–1960) z Bakova nad Jizerou čp. 28. Měli dceru Annu, provd Sedláčkovou (1920–1997).
Marie Pavlištová, provd. Studničná (1886–1961)
Později žila ve Veselé čp. 15 a 157. Manželem byl řezník, uzenář a hostinský, ruský legionář, pprap. František Studničný (1878–1958). Děti: Ludmila Studničná, provd. Švermová, (1908–1997), Zdeněk Studničný (1911–1916), Miloš Studničný (1913–1915), Miroslav Studničný (1923–2003) – řezník, montér ocelových konstrukcí.
Růžena Pavlištová, provd. Vítková (1889–1975)
Byla provdána za rolníka Josefa Vítka (1882–1964). Děti: Vlasta Vítková, provd. Procházková (1912–2001), Krchleby, Jarmila Vítková, provd. Riedlová, (1911–1992), učitelka, Bakov nad Jizerou čp. 154.
Božena Pavlištová, provd. Rejnartová (1892–1972)
Manželem byl hostinský a řezník Václav Rejnart (1887–1944). Žili v Bělské ulici čp. 56 v Bakově nad Jizerou. Byli bezdětní.
Rudolf Pavlišta (1894–1976)
Hned na počátku první světové války byl střelen na piavské frontě do břicha. Přišel o polovinu žaludku. Válka pro něj skončila. Dne 21. června 1919 se přiženil do rodiny Vavřichů v Bakově nad Jizerou, Boleslavská ulice čp. 232. S Boženou Vavřichovou (1897–1974) si zřídili malý krámek (koloniál) v domě, kde bydleli. Zde se jim narodil 4. února 1920 jediný syn Rudolf.
Rudolf Pavlišta (1894–1976) jako student
Rudolf Pavlišta (1894–1976) jako rakouský voják
Rudolfův syn Ing. Rudolf Pavlišta (1920–1986)
Rudolf rostl, sportoval a dobře se učil. Rodiče ho dali na studium a začátkem války byl na Vysokém učení technickém v Praze. Když Němci zavřeli vysoké školy, různě se protloukal. Koncem války byl stále častěji s Miloslavou Kolocovou, kterou si vzal na konci války 7. ledna 1945 v bakovském kostele. Bydlela v Bakově v Nerudově ulici čp. 433. Bylo dost sněhu, tak svatba se odjezdila na selských saních. Miloslava se narodila v Bratislavě, protože její otec, rotmistr polního letectva Miloslav Koloc, tam služebně pobýval. Později byl převelen do Prostějova. Vyučoval nové piloty. Pak došlo k rodinné tragédii. Proti jeho názoru musel rozkazem učit protežovaného neschopného vojáka, který náhle strhl řízení do vedle letícího letadla, a došlo k smrtelné nehodě. Od té doby žila matka s dcerou v Bakově. Nové rodině se 16. července 1945 narodila dcera Miloslava. Jak se otevřely vysoké školy, nastoupil Rudolf na dokončení studia na ČVUT Praha. Studium strojního inženýra ukončil 8. listopadu 1947 druhou státní zkouškou. Byl ženatý, měl dvouletou dceru a byl pracovně přeřazen do zdevastovaného sklářského průmyslu v pohraničí v Teplicích.
Svatba na saních 7. ledna 1945 v Bakově nad Jizerou
Dostal za úkol zprovoznit a rekonstruovat sklárnu u Teplic a později, když se osvědčil, celý komplex skláren. Do rodiny se 24. října 1953 narodil v Teplicích další člen, syn Rudolf, v pořadí třetí.
Vzhledem k organizačním a pracovním zkušenostem byl Ing. Rudolf Pavlišta určen jako vedoucí pracovní skupiny, která odletěla v letech 1960–1961 na Kubu, aby zde pomohla řešit nově budovaný sklářský průmysl. Na podobnou misi odešel ještě 1964 (na tři měsíce). Bylo to v rušné době, kdy se Američané stahovali z Kuby.
Nepracoval jen od stolu, ale pohyboval se přímo v pracovních partách při řešení problémů s výstavbou. Proto na zásah dělníků, i když nebyl v KSČ, byl navržen na Řád práce za rozvoj a výstavbu sklářského průmyslu, který obdržel 30. dubna 1959 na Hradě od prezidenta Antonína Zápotockého. K Řádu dostal za odměnu nově vyráběný motocykl JAWA 500, který měla v té době jedině policie. Na motorce často navštěvoval Bakov. S rodinou bydlel v Teplicích.
Mnoho práce, mnoho stresů nikdy nepřidá na zdraví. Srdíčko začalo protestovat a začalo být unavené. V IKEMu v Praze začali uvažovat, že jediná pomoc by byl bypass, který se u nás ještě neprováděl. Naši odborníci ale byli již vyškoleni v cizině. Ing. Pavlišta souhlasil, aby mu byl jako prvnímu proveden u nás bypass. Operace se povedla a Rudolf byl jak znovuzrozený. Proběhla rychlá rekonvalescence. Bohužel ale v jedné konzervě s krví při operaci byl virus žloutenky B. Rudolfova játra byla infikována nevyléčitelnou formou žloutenky. Zbylo mu jen několik let života. Umírá v nemocnici v Praze 13. října 1996 v 66 letech.
Generace tří Rudolfů Pavlištů
Jan Pavlišta (1899–1984) a Marie Pavlištová, roz. Kiliánová (1904–1988)
O těchto Pavlištech jsou jen kusé zprávy. Jan Pavlišta se narodil 25. března 1899 jako poslední, desáté dítě v rodině Pavlištů ve Veselé čp. 28. Po první světové válce se uchytil jako prodejce (obchodní zástupce) československých automobilek v Jugoslávii. Sám vlastnil „automobil“ AERO 500, nazývaný „prd, prd, cililink“ podle vydávaných zvuků při startu. Bylo to spolehlivé lidové vozítko. Pamatuji si z dětství foto, kde byl se svým vozem. Brzy se v Jugoslávii oženil, konkrétně v Záhřebu 23. února 1920 s dcerou velkostatkáře.
Marie Kiliánová se narodila 7. června 1904 v Brně a asi byla ze smíšené rodiny. Chorvat a moravské děvče. Proto se dítěti říkalo „Moravanka“. Její matka odjela rodit do Brna. Po dobu první republiky bydleli v Jugoslávii. Před válkou nebo na jejím počátku se oba přestěhovali do Bakova nad Jizerou. Bydleli porůznu. Dlouho v Dvořákově ulici čp. 516 a naposledy do smrti v Linkově ulici čp. 15. Jan se hodně angažoval u ochotnických divadelníků, byl prý dobrý herec. Kde pracovali a čím se živili před důchodem, nevím. Celý život byli bez dětí. Důvod nevím. Jan byl znám svou rozšafnou povahou.
Nejdříve zemřel Jan 14. května 1984 v kosmonoské nemocnici a za čtyři roky Marie – 19. září 1988 v nemocnici v Mladé Boleslavi. Kde jsou pohřbeni, zatím nevím.
Celý rod i s množstvím odnoží je včetně fotografií sestaven v knize o 225 stránkách a proveden v elektronické podobě (na flash paměti). Kdo má hlubší zájem, nebo je schopný i něco doplnit, může mě kontaktovat a rod si převést do svého počítače.
Foto rodičů – Josefa Pavlišty a Anny Pavlištové (roz. Krejbichové) při svatbě jejich syna Josefa Pavlišty v Jaroměři 30. června 1904 s Marii Zálabskou
Pohlednice z roku 1905. Číslo 28 s výměnkem je ještě dřevěné
Veselá čp. 28 (ještě před vysazováním lip kolem rybníka v roce 1916 na počest světové války), dům Pavlištových, vzadu ještě dřevěná a došková stodola
Svatba Boženy Nejedlé a Václava Pavlišty 19. srpna 1903
Svatební oznámení Marty Pavlištové a Rudolfa Vodičky
Svatební oznámení Viktora Oktábce a Marie Pavlištové
Dům Pavlištů, Smetanova ulice čp. 440, na konci Mnichova Hradiště. Josef a Jiří a s Oldou – Pavlištovi, asi rok 1907
Použitá literatura a prameny
Prameny:
- Matriky narozených, oddaných a zemřelých, SOA Praha, SOA Litoměřice a SOA v Hradci Králové.
- Různé materiály z rodinného archivu, především fotografie z alba a u někoho i psané deníky (dospívající dívky a zápisky z fronty).
- Informace od pamětníků a členů rodiny.
Literatura:
- Dobrava MOLDANOVÁ, Naše příjmení, Praha 1983.
Internet:
Vratislav Šverma, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
Mohlo by vás také zajímat:
Všechny díly seriálu:
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný
