Pokusím se představit rod na Mnichovohradišťsku, zatím, jak se zdá, vycházející z jednoho rodu Švermů z Vicmanova.
Když se podíváme na hustotu obyvatelstva, tak i v současnosti je nejvíce rodin Švermů soustředěno na území bývalého okresu Mnichovo Hradiště. Podle statistických údajů žilo v roce 2016 v ČR 164 Švermů a 161 Švermových. Největší výskyty jsou právě v okolí Mnichova Hradiště, Mladé Boleslavi, Prahy, Liberce a České Lípy. V rodokmenu mám soustředěno zatím 1 250 narozených potomků Šverma/Švermová. Určitě nemám podchyceny všechny. Můj odhad je, že na našem území žilo a ještě žije během 400 let 2 500 lidí s příjmením Šverma/Švermová.
Rod se větvil do obcí a měst v okolí: Bakov nad Jizerou, Bělá pod Bezdězem, Bítouchov, Borovice, Býčina, Čistá, Dalešice, Doksy, Dolánky, Dolní Bukovina, Dolní Rokytá, Doubrava, Drahotice, Haškov, Horní Bukovina, Horky, Horní Rokytá, Hoškovice, Hradec, Hradec Králové, Hrdlořezy, Chlumín, Jivina, Klášter Hradiště nad Jizerou, Kochánky, Koprník, Kostřice, Kněžmost, Kruhy, Malá Bělá, Maníkovice, Mnichovo Hradiště, Mohelnice, Mukařov, Mukařov u Malá Skála, Nová Ves, Plužná, Podhradí, Podolí, Praha, Provodín, Ptýrov, Ptýrovec, Sovinky, Sovenice, Strážiště, Suhrovice, Velké Všelisy, Veselá, Vicmanov, Zvířetice, Žantov, Žďár, Žehrov. Z dalších míst v ČR jsou to například České Velenice, Liberec, Litvínov, Ostrava, Rokycany, Teplice, Ústí nad Labem. Někteří potomci Švermů žijí i v zahraničí (Argentina, Austrálie, Německo, Velká Británie).
Původ příjmení
Zatím nejstarší přečtené zápisy jsou psány jako Schwerma. Od dětství jsem byl přesvědčen, že Šverma je počeštěný německý název Schwermann – těžký muž. Pro svědčí, že vesnice leží na hranici dříve nepropustných Kuřivodských lesů, oddělujících Čechy od Sudet, kde obývalo převážně německé obyvatelstvo. Do vyloženě slovanské (charvátské) vesnice by se mohl přiženit Němec z nedalekých Sudet. Proti svědčí německy psané zápisy v pozemkových a farních knihách ze 17. století, kde je u všech odnoží rodu Švermů psáno Schwerma bez koncovky -nn. Pouze koncovku -ma jazykový odborník asi neuzná.
Když jsem chodil v Liberci v padesátých letech do gymnázia, při hodině češtiny o vzniku příjmení profesor říkal každému, jak jeho příjmení vzniklo. U mě váhal a potom řekl: „Švermo, vy jste pozůstatek švédských vojsk v Čechách v třicetileté válce v 17. století.“ Proti této možnosti však svědčí tak rychlý rozvoj tolika rodů během několika desítek let v 17. století z jednoho předka. Krásná romantická verze je tedy nemožná.
Jinou možností původu je slovo Schwermer, tj. „tulák“, „pobuda“, což patrně souvisí se středodolnoněmeckým slovesem schwermen, tj. „lenivě pobíhat“.
Po konzultaci s jazykovědci se přikláním k verzi, že příjmení vzniklo ze středohornoněmeckého slovesa swermen – „rojiti se“. V současné němčině je pravopis schwärmen, což je důsledek hláskového vývoje. Praprapředek tedy pochází ze středohornoněmeckého příhraničí a byl asi včelař, rojař, který překročil hranice (kolem 1500) do Čech, nebo přišel dříve při kolonizaci Sudet Němci od Rýna a v Německu je (bylo) jich více. Po staročesku rojník nebo brtník. Mnoho Švermů, kam paměť a vyprávění sahají, byli a až do současnosti jsou včelaři. Mají to asi zapsané v genech.
V Maníkovicích, pozdější čp. 4, žil roku 1700 Honza Rojův, což je asi nejpřesnější překlad. Na Plzeňsku (2013) jich žije jen 38, jinak v celé ČR nejsou již nikde.
Křestní jméno: Každý rod měl několik křestních jmen, které stále obnovoval. Křestní jméno mužů se většinou dědilo, bylo součástí gruntu a nositelem byl majitel, nejstarší syn. To se většinou dodržovalo až do konce 19. století. Od poloviny 19. století se začalo přidávat druhé křestní jméno, většinou po kmotrovi. V rodě Švermů to byla jména: Václav, Josef, Jan a František. Ženská křestní jména byla z různých rodů. Od nejstarších Mandelín, Dorot, Kateřin, Marií a Ann až po novější Evy, Barbory, Emilie a Julie.
Popis Švermů
Po prohlídce mnoha fotografií a rozhovorech v rodinách mohu konstatovat, že Švermové jsou v mládí vyšší, než je průměrná výška, s tělem atletické, až šlachovité postavy, se vzpřímenou rázovitou chůzí. Obličej protažený, ostřejších rysů. Co u všech převládá, jsou kudrnaté vlasy, případně alespoň jejich náznak. Někteří v dětství až k dospělosti mají silně kudrnaté blonďaté vlasy (malí andílci). V dospělosti převládá tmavohnědá barva, která přechází pak do šedin. Je to pozůstatek po severských (nebo keltských) předcích. Přišli asi z hornostředoněmecka – za hranicemi z Lužice nebo při hromadné kolonizaci Sudet od Rýna.
Ještě jeden poznatek jsem získal při hledání větví Švermů v jednotlivých obcích. Kde byl v obci největší statek, tam často hospodařili Švermové, ať v přímé linii, nebo se tam přiženili bratři. Z toho plyne, že byli dobří hospodáři a rozuměli půdě. Postupně se od půdy osvobozovali (19. století) a přecházeli na různá řemesla. Z rodin o 10 dětech se postupně staly rodiny o dvou dětech. Rodin přibývá, ale počet dětí klesá. Zranitelnost rodin je velká a počet velkých rodin se snižuje.
Ve vesnicích před 200 lety žilo na vsi i hodně spřízněných rodin Švermů. V kronice z Dolní Bukoviny je zaznamenáno, že když někdo ze Švermů na bále dal vytroubit sólo pro Švermy, byl jich plný sál.
První zmínky
Zmínka o nejstarším Švermovi, kterou jsem našel, je z roku 1576 v Polici nad Metují (Václav Vladivoj Tomek: Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, Praha 1881, s. 356, na což upozornil onomastik Josef Beneš a jeho dcera Dobrava Moldanová). To je o 78 let dříve, nežli je první zápis o Švermovi v berní rule. Vzhledem na 16. století a vzdálenosti Police nad Metují od Mnichova Hradiště je velmi nepravděpodobné, že se jedná o přímou rodovou návaznost.
Při dalším hledání jsem použil Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Mladoboleslavsko díl 1 a 2 vydaný Národním archivem. Mnohahodinová pečlivá četba nepřinesla užitek. Soupis Frýdlantského panství ale neobsahuje panství Mnichovohradišťské s Valdštejny. To znamená, že nejsou záznamy obcí kolem Mnichova Hradiště v severním a severozápadním směru. Seznam byl u Valdštejnů také vytvořen, ale nebyl odevzdán do celostátního soupisu. Měl by být součástí archivu Valdštejnského panství, který se v současnosti nachází v Praze. K jeho studiu jsem se zatím nedostal. Škoda, že husité vypálili jako vůbec první klášter Hradiště v roce 1420 při svém tažení na Prahu. S klášterem shořel i cisterciácký archiv, kde měli mniši podrobné zápisy o okolních vsích a jejich obyvatelích.
Berní rula z roku 1654 Mladoboleslavska uvádí jediný zápis, a to v obci Mukařov: chalupník Václav Šverma, rolí strychů 4 (asi 1,3 h), sil na zimu 2 na jaře 1 strych, 2 krávy, 1 jalovice.
Zatím vždy, když jsem při zachycení větve Švermů postupoval proti toku času, jsem skončil okolo roku 1640 ve Vicmanově, v pozdějším čp. 2. Více zatím neobjasnily ani gruntovní knihy Mukařova a Vicmanova. Mukařov dříve byla rychta i pro Vicmanov.
Významné domy, kde Švermové žili
Vicmanov čp. 2
Nejdéle a nepřetržitě rodem Švermů osídlený grunt je již zdemolovaný hospodářský objekt ve Vicmanově čp. 2. První zmínka je, že se zde narodil Václav Šverma asi v roce 1640 a Václav Šverma v roce 1628, který se přestěhoval do Hrubého Ptýrova. Odtud se od poloviny 17. Století začaly rozšiřovat jednotlivé odnože rodu do celého okolí severních a středních Čech. Zatím všechny větve Švermů zde mají kořeny. Žilo zde v přímé linii doložených asi jedenáct generací. Koncem 19. století se obytný dům přestavěl na hospodu, kde v prvním patře měl hospodář bydlení. Hospodářské objekty podle silnice zůstaly zachovány. Poslední, kdo zde žil, byli svobodní sourozenci František († 1965) a Františka († 1970), která byla slepá. Po jejich smrti hospodu a pozemky odkoupil obecní úřad. V roce 2009 hospodu se zbývajícími hospodářskými objekty zakoupil nový majitel a v roce 2015 byl objekt kompletně zbořen.
Vicmanov čp. 2, stav těsně před bouráním. Foto: Petr Biskup
Vicmanov čp. 5
Odtud se rozšířily silné rody do Dolní Bukoviny, Mnichova Hradiště, Kláštera, Jiviny, Sobotky, Kosořic a Prahy.
Malý Ptýrov (Ptýrovec) čp. 2
Rodný dům sourozenců Václava (1875–1929) a Jana (1880–1970) Švermových. Odtud se rod rozšířil do Mnichova Hradiště, Veselé, Ostravy, Hradce Králové, Litvínova a Mělníka.
Malý Ptýrov čp. 2. Stav v roce 1925. Zprava dvě okna – parádní světnice, vchodové dveře, okno z kuchyně a dveře do chléva
Veselá čp. 31
Po roce 1838 zde žili Švermové a po roce 1872 dodneška Najmanové. Odtud se rod rozšířil do Plzně a Českých Velenic.
Statek čp. 31 ve Veselé. Budova úplně vlevo. Fotografováno asi v roce 1905. Za Švermů bylo stavení zcela určitě dřevěné, jako stavení napravo
Veselá čp. 98 (ul. 5. května)
Trojdomek pro úředníky nechal postavit továrník Bujatti z Haškova v roce 1913. Když Bujatti v třicátých letech začal majetek rozprodávat, koupil strojník Šimon v Haškově dílnu a ve Veselé trojdomek. Ing. Vratislav Šverma (autor tohoto článku) si vzal v roce 1966 Zdeňku Šimonovou a přestěhoval se z čp. 157 do čp. 98. Nyní zde žije s vnukem Martinem Švermou.
Veselá čp. 98
Veselá čp. 157
Dům nechal postavit ruský legionář, hostinský, řezník a uzenář František Studničný jako věno pro svou dceru Ludmilu (provd. za Václava Švermu z Ptýrovce čp. 2) v roce 1932. Dosud zde žijí potomci po mužské linii.
Veselá čp. 157
Horní Bukovina čp. 19
Sídlo rodu Švermů od roku 1759 do roku 1939, kdy rod vymřel „po přeslici“. Žili zde 180 let. Ve statku později sídlilo JZD. Odtud se rod rozšířil do Mnichova Hradiště, Ptýrova, Veselé a Maníkovic.
Horní Bukovina čp. 19, foto z roku 2015
Mnichovo Hradiště čp. 38 (Palackého)
Dům rodiny Švermů, dříve Hendrichů, nyní základní umělecká škola, rodiště politika Jana Švermy. Dříve se zde narodil také JUDr. Karel Mattuš, jeden z vůdčích činitelů staročeské strany.
Mnichovo Hradiště čp. 78 (1. máje)
V roce 1911 jej koupil obchodník Jan Šverma s manželkou. V přízemí vybudovali obchod s látkami a galanterií.
Mnichovo Hradiště čp. 78, obchod Jana Švermy (1880–1970)
Hrobka rodiny Švermovy a Hendrichovy
Hrobka rodiny Hendrichovy a Švermovy na hřbitově v Mnichově Hradišti byla postavena v novogotickém stylu asi v roce 1870. Je zde pohřbena rodina Hendrichů, Prousků a Kopoldů. JUDr. Bedřiška Kopoldová tuto stavební památku věnovala městu. V kryptě je mimo jiné mramorový sarkofág s rakví politika Jana Švermy a urnou jeho manželky Marie. Hrobka byla v roce 2022 zrekonstruována.
Nejzajímavější Švermové na Mnichovohradišťsku
MUDr. Václav Šverma (1866–1920)
Pocházel z Horní Bukoviny č. 19. Žil v Mnichově Hradišti a na Klášteře jako soukromý lékař. Byl ženatý, ale bezdětný.
JUDr. Antonín Šverma (1867–1910)
Bratr MUDr. Václava Švermy, narodil se v Horní Bukovině čp. 19. Vystudoval práva. Bydlel v Praze, později se vrátil do Mnichova Hradiště jako advokát. Oddán byl s Marií Hendrichovou. Měli dvě děti: Ludviku, provdanou Prouskovou, (1895–1982), a Jana (1901–1944). Byl politický pracovník mladočeské strany, v letech 1909 až 1910 byl starosta Mnichova Hradiště, činovník Sokola a význačný hodnostář města. Zemřel ve věku 44 let na zánět ledvin, když synu Janovi bylo 10 let.
Komunista, novinář a poslanec Jan Šverma (1901–1944)
Otec neměl možnost ovlivnit život svého syna. Matka se odstěhovala s Janem a starší sestrou Ludvikou (1895–1982) do Prahy. Život s nimi ovlivnil hodně jeho sociální cítění. Vystudoval smíchovské reálné gymnázium, absolvoval právnickou fakultu, složil zkoušky, ale ne rigorosa, a studium nedokončil. Jako student byl revolučně naladěn. Zpočátku tíhnul k anarchistům a později ke komunistům. Od roku 1919 již pracoval v Marxistickém sdružení. Strana potřebovala, aby se stal novinářem. On i jeho budoucí manželka Marie Švábová byli po skončení první světové války sociálně zaměřeni tak, jak to cítila nastupující levicová mladá intelektuální generace – Drda, Majerová, Nezval, Wolker, Voskovec a Werich a další. Od roku 1924 byl redaktorem Večerního Rudého práva, kam psal denně úvodníky. V letech 1926–1928 byl s Marií na školení v Moskvě. Od roku 1925 byl ve vedení Svazu komunistické mládeže, od roku 1929 ve vedení KSČ. Od roku 1935 byl poslancem kladenského kraje. Tehdy Gottwald ujel před zatčením do Moskvy a Jan se Slánským vedli KSČ v ČSR. V té době díky pomocí komunistů byl zvolen prezidentem Dr. Edvard Beneš a byly prosazeny finance na stavbu opevnění. To se nelíbilo Stalinovi ani Gottwaldovi. V roce 1937 byl ve Španělsku jako vedoucí delegace k interbrigadistům bojujícím proti frankistům. V roce 1938 se stěhuje s manželkou Marií a dcerou Jiřinou do emigrace, do Moskvy. Zde se jejich ideály zhroutily, když zjistili, že celé hospodářství i armáda jsou v SSSR decimovány zásluhou Stalinových čistek a řízeného hladomoru na Ukrajině, protože nechtěli zakládat kolchozy. Dřívější nadšení z budování komunismu po sovětském stylu se změnilo ve strach. Se Slánským chtěli doma budovat svůj komunismus, a ne sovětský. V roce 1939 je vyslán do Paříže jednat o odboji s Edvardem Benešem, ale SSSR uzavřelo spojeneckou smlouvu s Německem, tak musel opustit Paříž a přes Bulharsko se dostal do SSSR. Vše se ale rychle změnilo v červnu 1941, když Německo napadlo SSSR. Od října 1941 pracoval v moskevském rozhlasu ve vysílání pro ČSR. Několikrát navštívil Svobodovu vojenskou jednotku, kde byla již dcera Jiřina, která tam utekla z ruských studií. Když vypuklo 29. srpna 1944 na Slovensku povstání proti Němcům, byl v září vyslán, pro posílení vlivu KSČ v povstání, letecky spolu se Slánským do míst bojů u Bánské Bystrice. Koncem října bylo povstání Němci zlikvidováno. Slovenské vojenské jednotky se Němcům hromadně vzdávaly. Zbytky povstalců se stahovaly do hor. Slánský se ale vrátil a odletěl do SSSR. V posledních dnech října 1944 Šverma v železárnách v projevu k jednotkám prohlásil: „Musel bych se celý život stydět, že jsem slovenský lid opustil ve chvíli nebezpečí. Přišel jsem na Slovensko nejen řečnit a psát, nýbrž i bojovat.“ Zůstal s povstalci. Ještě 7. listopadu 1944 mluvil k bojovníkům, ale již se začalo projevovat nachlazení a začínající zápal plic. Měl jen lehký oděv a sako přepásané řemenem. Jeho osobní věci mu někdo v noci ukradl. Později mu ukradli v noci i horskou obuv, když přespával ve vojáky hlídaném štábu. Asi předpokládali, že nepřežije. Dál do hor pokračoval s horečkou ve vypůjčených malých botách. Zatím ničím nepodložený je názor, že to byl skrytý cílený útok proti jeho osobě. V tom čase se od jejich hlavní skupiny odpojila malá skupinka ruských vojáků s velitelem – prý na klamný manévr na odpoutání pozornosti nepřítele. Nastal další výstup, kdy Jan již nemohl sám jít a musel být podpírán. Před vrcholkem Chabence 10. listopadu 1944 ve velkých horečkách zemřel vysílením s dalšími vysílenými desítkami bojovníků, o které se nikdo nestaral. Jeho tělo snesli členi hlavního partizánského štábu do Lomnisté doliny. Pochován byl pod mohutným horským smrkem. Manželce Marii smrt muže v Moskvě zatajovali až do března 1945. Po válce ze Švermy a Fučíka utvořila strana kultovní postavy komunistického hnutí. Oni za to nemohou a jistě by o to nestáli.
Když se nemohl Stalin a Gottwald za neposlušnost pomstít Švermovi, odnesl to jednak Slánský, jednak Švermova manželka Marie, rozená Švábová, (1902–1992), a její bratr Karel, komunista, který přežil koncentrák a byl pověšen se Slánským. Dále celou rodinu své dcery RNDr. Jiřiny Kopoldové, CSc., (1923–2009). Ale to už je jiný příběh. Zmiňme jen, že Marie v padesátých letech při těchto Gottwaldových čistkách a boji o moc v KSČ jen o málo unikla smrti popravou. V roce 1968 veřejně odsoudila vstup sovětských a bratrských armád. Byla jednou z prvních signatářek Charty 77 a byla uznávaná Václavem Havlem.
V roce 1970 navštívil na několik dní Švermovu rodinu Bill Clinton, spolužák syna Jana Kopolda v Anglii. Když jako student byl na stáži v Praze, u Kopoldových byl často. Jako prezident USA si při několikadenní návštěvě u prezidenta Václava Havla roce 1994 udělal jeden volný večer a naposledy po 24 letech se sešel s Kopoldovými u soukromé večeře. Zde označil Jana Švermu za národního hrdinu, který bojoval proti Němcům, a podivil se odstraňování jeho soch. To by prý v USA neprošlo.
Málokdo ví, že moc nechybělo a v roce 1951 mělo být Mnichovo Hradiště přejmenováno na Švermovo Hradiště. Naštěstí měl Ústřední výbor KSČ rozum a návrh na přejmenování města zrušil. Na Švermov se však v roce 1949 přejmenovaly sloučené obce Motyčiny a Hnidousy na Kladensku, které se nemohly dohodnout na společném názvu. Od roku 1980 je Švermov součástí Kladna. Podle Jana Švermy se přejmenovalo také několik dolů a výrobních závodů. V Praze byl Švermův most se sochou a další sochy po republice. Že z tohoto člověka udělala strana po jeho smrti stranický kult, to on již nemohl ovlivnit.
Obchodník Jan Šverma (1880–1970)
Narodil se v Malém Ptýrově (dnes Ptýrovec) čp. 2. Byl mladším bratrem mého dědy Václava (1875–1925). S manželkou koupili a přestavěli v Mnichově Hradišti dům čp. 78 v ulici 1. máje. V přízemí vybudovali obchod látek a galanterii. Jen začali podnikat, přišla první světová válka a Jan musel narukovat na ruskou frontu. Dostal se do zajetí. Pak vstoupil do české legie. Bojoval na Sibiři a vrátil se domů až po válce s legionáři. Po válce mu obchod začal prosperovat. Byl činný v organizaci legionářů a v Sokole. Byl také po všechen volný čas vášnivý a uznávaný lovec. Když komunisté obchod znárodnili, musel jít jeho syn Jan pracovat do LIAZu. Říkalo se mu „olejář“.
Letec navigátor pplk. Arnošt Šverma (1914–1967)
Narodil se v Plzni, ale jeho rod pocházel z Veselé čp. 31. S rodinou se přestěhoval do Českých Velenic. Při nástupu na presenční vojenskou službu se přihlásil do vojenské akademie. V roce 1938 ukončil vojenskou akademii v Hranicích jako poručík dělostřelectva. Po okupaci ČSR Němci opustil republiku přechodem hranic do Polska. Účastnil se bojů o Atlantik. Za bojovou činnost obdržel celkem devět vyznamenání. Po válce zůstal v čs. armádě. Byl učitelem navigace. V letech 1946–1948 byl posluchačem Vysoké vojenské školy a potom velitelem technické letky. Jako ostatní vojáci bojující na západě, byl poslán v květnu 1949 na dovolenou, v listopadu přeložen do výslužby a v prosinci 1949 do zálohy, bez nároku na důchodový plat. Do roku 1956 byl skladníkem, potom dispečerem u Průmyslových staveb v Záluží u Mostu. Zemřel 18. září 1967.
MVDr. Jaroslav Šverma (1946–2015)
Pocházel z větve Švermů v Maníkovicích a byl v regionu známým a oblíbeným veterinářem.
MUDr. Robert Šverma (* 1975)
Urolog, syn MVDr. Jaroslava Švermy. Od ledna 2024 je primářem urologického oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi.
Vratislav Šverma, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
JUDr. Antonín Šverma (1867–1910), Jan Šverma (1901–1944), Jan Šverma (1880–1970), pplk. Arnošt Šverma (1914–1967), MVDr. Jaroslav Šverma (1946–2015), MUDr. Robert Šverma (* 1975)
Mohlo by vás také zajímat:
Další díly seriálu:
