Příjmení Jakš nepatří mezi nejtypičtější v regionu a ani svým výskytem nijak nevyniká. Příjmení se do regionu začalo dostávat koncem 17. století a nejvíce bylo rozšířeno v první polovině 19. století. Výzkum byl veden až ke společnému předku všech hledaných linií, který žil v 16. století, od něj vzniklo mnoho rodových linií. Na Mnichovohradišťsku se příjmení objevilo tím způsobem, že různí lidé z různých rodových linií odešli ze svého původního domovského regionu (region okolo Ralska) a na Mnichovohradišťsku našli nový domov. Tento článek se zabývá rodovými liniemi z Mnichovohradišťska, ale také z původního regionu rodiny, ve kterém se zrodila většina významných členů rodu a který se stále nachází v relativní blízkosti k Mnichovohradišťsku.
Původ příjmení
Onomastický výklad pro genezi příjmení poskytuje publikace Naše příjmení od autora Antonína Kotíka, dle kterého vzniklo dané příjmení z křestního jména Jakub. Identického původu jsou i příjmení Jakše, Jakeš a Jaksch. Všechny zmíněné varianty příjmení jsou navzájem zaměňovány dle jazyku příslušného pramene, kde se zmínka vyskytuje. Typicky lze uvést, že v německojazyčných oblastech se vyskytuje podoba příjmení Jaksch a v českojazyčných oblastech se zpravidla vyskytuje podoba příjmení Jakš.
První historicky doložení nositelé příjmení
Jednou z prvních zmínek o příjmení je unikátní listina Zikmunda z Vartenberka z roku 1422. Pro příjmení Jakš a tento výzkum je listina unikátní pro svoji dobu vzniku, avšak její unikátnost tkví zejména v tom, že je zhotovena v českém jazyce, který byl v rámci písemného řízení tehdejší doby zcela neobvyklý. Listina pojednává o tom, že děčínský krejčí Jakeš dostává louku za plat kopy grošů ve prospěch kostela a školy. Všechny další listiny z děčínské kanceláře Vartenberků jsou zhotoveny v německém či latinském jazyce. V době vzniku pramene byl Děčín útočištěm pro české katolíky, mezi které vzhledem k jazyku listiny možná krejčí Jakeš patřil. V pražských městech se mimo jiné příjmení vyskytuje v různých obměnách několikrát již od 14. století, první zmínka je o kožešníku Jakšovi z roku 1332.
Po dlouhé odmlce se příjmení vyskytuje až od počátku 17. století napříč německojazyčným pohraničím Čech. Stěžejní lokality jsou jižní Čechy a oblast vymezená severně silnicí z Nového Boru do Liberce a jižně lesy kolem Ralska. Geneze příjmení v obou oblastech pravděpodobně proběhla odděleně, a vzhledem k tomu, že původ nositelů příjmení z Mnichovohradišťska je v regionu okolo Ralska, nejsou nositelé příjmení z jižních Čech do práce zahrnuti.
Na přelomu 16. a 17. století se na severu Čech objevují první konkrétní nositelé příjmení, s kterými přichází fenomén rodiny – mlynářství, které lze sledovat napříč rodovými liniemi i staletími. Dle městské knihy z Osečné se od roku 1596 staral mlynář Kaspar Jaksch s manželkou a dětmi o zásobování města vodou. V první polovině 19. století se objevují tři bratři, patrně synové Kaspara, jedná se o Kaspara Jaksche (nar. 1601, mlynář v Mimoni), Jakoba Jaksche (mlynář v Lázních u Kundratic) a Mathiase Jaksche (mlynář v Pertolticích pod Ralskem).
Postupné rozrůstání rodu
V dalších stoletích lze u všech nositelů příjmení z regionu okolo Ralska, ale i z Mnichovohradišťska sledovat vazbu na tři zmíněné bratry. Již v průběhu 17. a 18. století působili příslušníci rodu na mnoha mlýnech, konkrétně v Mimoni, Hamru na Jezeře, Stráži pod Ralskem, Jablonném v Podještědí, Pertolticích pod Ralskem, Velkém Grunově, Chrastné Hlemýždí, Novinách pod Ralskem, Kryštofově Údolí, Dubé, Zdislavě a v dnes již zaniklých obcích v nedalekém bývalém vojenském prostoru Ralsko, jmenovitě ve Svébořicích, Hvězdově a Novém Dvoře u Svébořic. Mimo nositele příjmení při mlýnech lze sledovat i jiná povolání u Jakšových, na Mnichovohradišťsku například koželuzi a hokynáři, v Mimoni například písař a cechmistr, v Janově u Nového Boru šenkýř.
Příjmení Jakš v regionu Mnichova Hradiště
První dosud nalezenou zmínkou v regionu Mnichova Hradiště je Jan Jakš, kovář a soukeník, který působil v panské kovárně v Mnichově Hradišti. Kovárna byla postavena v roce 1690 a v dnešní době jí náleží číslo popisné 157 v ulici V Lípách. Jeho rodová linie se v pramenech poté ztrácí. V téže době se v regionu ještě vyskytoval Václav Jakš společně s manželkou Magdalenou v Chocnějovicích, jehož život je doložen pouze dle matričního zápisu o narození jeho syna Václava v roce 1699, a rodová linie se poté opět ztrácí.
Do druhé poloviny 18. století lze výskyt příjmení v regionu považovat spíše za útržkovitý, ve větší míře se příjmení objevuje až v souvislosti s odchodem několika rodin z regionu kolem Ralska na Mnichovohradišťsko od druhé poloviny 18. století. Z informací v následujících kapitolách je patrné, že na Mnichovohradišťsku dochází oproti domovskému regionu ke změně životního stylu, protože z celkového počtu rodin jsou mlynářské jen dvě a dochází k diferenciaci povolání příslušníků rodu, ať už do sektoru obchodu, nebo řemesla. Ve shodě s domovským regionem je také nadměrný výskyt křestního jména Ignác.
Obrázek 1: Zápis o narození Václava Jakše v roce 1699 v Chocnějovicích (matrika narouených pro Mnichovo Hradiště z let 1683–1738)
Pro přehlednost jsou osudy každé z rodin zpracovány zvlášť a nazvány dle míst působení v regionu.
Mnichovo Hradiště – V Lípách 155, 156, Budovcova 121
Obrázek 2: Ulice V Lípách na rytině J. Hilsera z roku 1789
Zakladatelem rodové linie byl Ignác Jakš, narozený v roce 1739 v Jablonném v Podještědí manželům Mathiasu a Marii Catharině Jakschovým. Mathias Jaksch (narozený v roce 1676) měl celkem tři manželky a kromě syna Ignáce měl syna Dominika a dcery Theresii, Marii Annu a Ernestinu Cajetanu.
Ignác Jakš se v roce 1772 oženil v Mnichově Hradišti s Annou, rozenou Hubnerovou. Od svatby až do své smrti v roce 1808 se živil jako koželuh a žil s rodinou na adrese V Lípách 155 v Mnichově Hradišti (též vlastnil sousední dům čp. 156). O Ignáci svědčí matriční knihy a městské knihy, které sdělují například, že v 90. letech 18. století dlužil židu z Nového Bydžova a kvůli nesplácení mu hrozily sankce. Ignác a Anna měli celkem osm dětí. Syn Ignác zůstal v otcovském domě a stal se koželuhem, s manželkou Monikou, rozenou Tučanovou, měl dceru Moniku a syny Aloise, Leopolda a Ignáce, u nichž již nejsou známí další mužští potomci. Další syn Ignáce staršího, Ambrož, se oženil s Alžbětou, rozenou Tieftrunkovou, žil v dnešní Budovcově ulici čp. 121 a byl koželuhem. Ambrož Jakš měl celkem osm dětí, syny Ambrože, Františka, Antonína, Josefa a Karla Velikého a dcery Františku, Annu a Marii, provdanou Rejnartovou. Rodová linie Ignáce Jakše existovala po tři generace a smrtí jeho vnuků vymírá po meči.
Obrázek 3: Dům čp. 155 v ulici V Lípách v Mnichově Hradišti (foto autor, 2021)
Mnichovo Hradiště - Arnoldova 90, Zámecká 309
V roce 1837 jsou v souvislosti s domem čp. 90 v Arnoldově ulici a s domem čp. 309 v Zámecké ulici zmíněni manželé Ignác a Kateřina Jakšovi. Ignác byl hokynářem a narodil se v roce 1785, Kateřina se narodila v roce 1795. O dalších souvislostech prameny mlčí.
Mnichovo Hradiště – Na Dvorcích 168, Na Příkopech 193
Rodová linie je pouze dvougenerační a její původ není známý. Jan Jakš, narozený přibližně okolo roku 1750, žil s manželkou Kateřinou v Mnichově Hradišti, konkrétně v dnešní ulici Na Dvorcích čp. 168 a Na Příkopech čp. 193. Roku 1772 se manželům narodil syn Josef, v roce 1775 dcera Marie Anna, dále měli dceru Barboru, která se narodila okolo roku 1773. Další životní údaje rodové linie nejsou známé a poslední zmínky jsou ze soupisu poddaných města z roku 1806, kdy jsou Josef a Kateřina Jakšovi a jejich svobodná dcera Barbora uváděni jako podruzi.
Klášter Hradiště nad Jizerou
Kusé zprávy o rodové linii v Klášteře Hradišti nad Jizerou sdělují, že se 21. srpna 1769 narodila Janu a Barboře Jakšovým dcera Anna. Dále prameny o životních osudech rodiny mlčí.
Mnichovo Hradiště – Bělidla 104
Dům čp. 104 byl vystavěn koncem 18. století a jako první majitel je uveden Antonín Effler (narozený 1732). Antonínova žena Kateřina (narozená 1752) byla ovdovělá Jakšová a z předchozího manželství měla syna Jana Jakše, narozeného v roce 1788. Další informace o rodové linii nejsou dostupné.
Podolí u Bělé p. B., Dolní Bukovina 9, Kosmonosy 190 a Bezno 111
Prvním místem působení rodové linie v regionu je mlýn čp. 39 v Bělé pod Bezdězem a posléze mlýn čp. 9 v Dolní Bukovině, kde byl počátkem 19. století mlynářem Ignác Jakš (1758–1820). Ignácova žena Rozálie pocházela též z mlynářského rodu. Oba manželé pocházeli z dnes již zaniklé obce v bývalém vojenském prostoru Ralsko, ze Svébořic, kde byl Ignazův otec Franz Jaksch mlynářem. Sňatek Ignaze a Rozálie se uskutečnil v roce 1777 v Zahrádkách u České Lípy. Ignácův starší syn Ignác (Hynek) pokračoval v otcově zaměstnání v Dolní Bukovině a ve čtvrtině 19. století o něm mizí zmínky. Další syn Ignáce, Josef (1792/94–1850), se stal truhlářem a žil v Kosmonosích čp. 190. Dále měli manželé Ignác a Rozálie dcery Rozálii, Johanu a Terezii. Mladší ze synů Ignaze, Antonín, narozený přibližně v roce 1797, se v roce 1850 oženil v Podolí čp. 15 u Bělé pod Bezdězem s Reginou Kupcovou, se kterou se mu v Podolí narodily dcery Maria Antonia, Paulina a Regina. Dle pramenů byl Antonín Pilským mlynářem, avšak je zmiňován rovněž coby Valdštejnův zaměstnanec při zámku Nový Berštejn. Po narození dcer se další osud Antonína Jakše v pramenech ztrácí. Pokračování rodové linie lze pozorovat posléze pouze u staršího syna Ignaze a Rozálie, Josefa. Jeho syn Hynek (nar. 1844) byl kupcem v Bezně čp. 11 a byl otcem Václava Jakše a Antonie, provdané Klementové. Potomci rodové linie s největší pravděpodobností žijí dodnes, avšak kvůli směrnicím o ochraně osobních údajů jsou prakticky nedohledatelní.
Zmíněný mlýn v Dolní Bukovině byl vystaven v polovině 18. století a náležel k němu i sad a louka. V souvislosti s Ignácem starším prameny spíše mlčí, protože byl tehdy mlýnem dominikálním, avšak Ignác mladší se posléze, v roce 1810, stal majitelem mlýna, kterým byl patrně do roku 1825.
Obrázek 4: Mlýn v Dolní Bukovině (foto autor, 2020)
Mlýn Páterov (Podolí u Bělé pod Bezdězem 11), Bělá pod Bezdězem
Rodová linie začíná příchodem Josefa a Anny Jakšových okolo roku 1829 z Mimoně do mlýna v Páterově, kde se Josef stal mlynářem. V Páterově se manželům narodily dcery Emílie a Amálie, po jejímž narození v roce 1830 Anna druhý den umírá. Josef se následně oženil s Marií Roslerovou z Mimoně, se kterou se mu v Podolí čp. 11 narodily dcery Anna, provdaná Daron do Třebíče, Johana, provdaná Rejnartová do Bakova nad Jizerou, a Helena, provdaná Tieftrunková do Bělé pod Bezdězem, a syn Josef, který posléze pokračoval v otcovském řemeslu ve mlýně v Páterově. Josef Jakš mladší se v roce 1842 oženil s Annou Kunovou z Bakova nad Jizerou. Posledními zmínkami o mužských příslušnících rodové linie jsou narození Josefových synů Ernesta v roce 1836 a Jana Baptisty v roce 1837 v Podolí čp. 11.
Kosmonosy 15, 66, 145, 149 a 156
Působení rodové linie v Kosmonosích počíná sňatkem Ignáce Jakše (1766–1853) s Annou Drahotovou v roce 1796 v Kosmonosích čp. 66. Ignác byl truhlářem původem z Velkého Grunova u Zákup a jeho otcem byl Josef Jaksch. U potomstva Ignáce jsou doloženi dva synové. Starší ze synů, Josef Jakš (1801–1846), pokračoval v truhlářském řemeslu, v roce 1836 se oženil s Alžbětou Koudelkovou a žili v Kosmonosích čp. 156, posléze 46. Z manželství se narodila v roce 1843 v domě čp. 118 v Kosmonosích dcera Marie Magdaléna, tentýž rok v srpnu Alžběta zemřela a Josef se poté v říjnu oženil s Žofií Kladivivou. Z manželství s Žofií se v roce 1844 narodila dcera Anna Františka a v roce 1846 Matylda Josefa. Druhým synem Ignáce Jakše byl František, který se v roce 1839 oženil s Alžbětou Šimonkovou, se kterou následně žil v Kosmonosích v domě čp. 138. Vzhledem k absenci mužských potomků následně rodová větev vymírá po meči.
Obrázek 5: Mlýn v Páterově v roce 2013. Foto Helena Špůrová
Od 19. století do současnosti
Několik příslušníků rodu se dokázalo v průběhu 19. století adaptovat na aktuální technický pokrok a úpadek malých mlýnů na mletí mouky, a tak zůstali u práce v objektech na vodní pohon, ale změnili svoji komoditu z mouky zejména na zpracovávání dřeva (Josef Jakš – zaměstnanec pily Rečkov v polovině 19. století, Mathias Jaksch – majitel pily v Hamru na Jezeře (1895)). Někteří příslušníci rodu od mlynářství odešli úplně a začali vykonávat jiná povolání.
V regionu kolem Ralska byla většina nositelů příjmení německojazyčných a po obsazení Sudet Německem byl přístup k situaci individuální. Někteří příslušníci rodu se zjevně přiklonili ve straně Nacistické (například Arnošt Jaksch, narozen 1918, účetní z Novin pod Ralskem, podal v roce 1939 přihlášku do SS. Verdiktem z 18. 12. 1945 byl odsouzen k pěti letům těžkého žaláře), u některých lze naopak pozorovat odpor vůči Nacismu (Rudolf Jaksch, nar. 1895, Stráž nad Nisou, byl odsouzen v roce 1943 k roku vězení za narušení válečného hospodářství). Po roce 1945 byla většina nositelů příjmení ze zmíněného regionu vysídlena do německých republik a v původním místě bydliště zůstala pouze hrstka z nich. Dle dat ministerstva vnitra z roku 2016, zpracovaných na webu kdejsme.cz, je v České Republice 56 osob s příjmením Jaksch a 61 osob s příjmením Jakschová, nejvíce v Praze a Českých Budějovicích.
Několik rodových linií, které žily na Mnichovohradišťsku a Mladoboleslavsku, začalo v průběhu 19. století postupně vymírat po meči. Ve 20. století existovala po meči již jen linie potomků Ignáce Jakše původem ze Svébořic, konkrétně v bratrech Antonie, provdané Klementové, Pavla Jakše a Václava Jakše, adjunkta cukrovaru v Dymokurech. V liniích po přeslici se v regionu rod zachoval, nicméně již pod jinými příjmeními. Dle dat ministerstva vnitra z roku 2016, zpracovaných na webu kdejsme.cz, je v České Republice 258 osob s příjmením Jakš a 368 osob s příjmením Jakšová, nejvíce v okresu Brno. V okrese Mladá Boleslav se příjmení nevyskytuje.
Významní nositelé příjmení a významné rodové linie
Rodová linie ze Stráže pod Ralskem (1) – Jaksch von Wartenhorst
Příslušníci sledované rodové linie přišli do Stráže pod Ralskem v podobě Ignaze Jaksche v roce 1801 z nedalekého Hamru na Jezeře. Ignazův syn Anton, narozený v roce 1810, se později stal uznávaným lékařem v Čechách i v Rakousku a v Čechách prosadil mnoho moderních lékařských postupů. Znalostí Antona Jaksche využívali příslušníci šlechtických rodin a mezi Antonovy pacienty patřil například i císař Ferdinand I. V roce 1871 byl Anton povýšen císařem Františkem Josefem do šlechtického stavu a získal predikát von Wartenhorst. Sídlem Antona Jaksche a celé jeho rodiny se stal zámek Luhov, v Hracholuskách byla zřízena rodinná hrobka v rámci kaple sv. Diviše. Anton Jaksch zemřel v roce 1887, v jeho rodném městě poté vznikla Chudinská nadace Dr. Antonína Jaksche, rytíře z Wartenhorstu, a byla po něm pojmenována Jakschova ulice.
Obrázek 6: Anton Jaksch von Wartenhorst
Synové Antona Jaksche se uplatnili v různých oblastech. Friedrich Jaksch (1846–1908) se stal dvorským advokátem u nejvyššího soudu ve Vídni a od roku 1878 poslancem Říšské rady. Zdenko Jaksch (1848–1914) byl radou vrchního zemského soudu v Praze. Eugen Jaksch (1853–1918) působil jako inspektor pojišťovny v Praze. Rudolf Jaksch (1855–1947) navázal na profesní dráhu svého otce, specializoval se na vnitřní lékařství, byl průkopníkem používání rentgenu a nakonec po něm byl pojmenován Jakschův-Hayemův syndrom. Rudolf byl také poslancem českého zemského sněmu a nositelem mnoha vyznamenání panovnického domu, například Řádu železné koruny III. třídy. Nejmladší Antonův syn, August (1859–1932), se stal významným rakouským archivářem.
Rodová linie ze Stráže pod Ralskem (2)
Rodová linie se ve městě objevuje již v počátku 17. století a její příslušníci byli zpravidla mlynáři. Z rodové linie pocházejí dva významní duchovní. Prvním je Ignaz Anton Jaksch (1754–1824), VII. influovaný arciděkan v Horní Polici, českolipský vikář, viceředitel tamního gymnázia a kanovník litoměřické kapituly. Druhým je Ignazův synovec Ignaz Jaksch (1792–1857), archivář, vedoucí periodika Schullehrer Kalender a kanovník katedrální kapituly v Litoměřicích. Koncem 19. století existovala ve Stráži pod Ralskem špitální nadace P. Ignaze Jaksche, autorovi se však nepodařilo identifikovat, po kterém z dvou Ignazů špitální nadace nesla jméno.
Obrázek 7: Ignaz Anton Jaksch
Rodová linie z Rigy
Ignác Jakš z Mimoně, narozený v roce 1750, se přestěhoval do Janova u Nového Boru čp. 1 (dnes Sloup v Čechách čp. 276), kde se stal hostinským. Jeho synové Eduard (nar. 1800) a Johannes (nar.1804) si v Rize zřídil velký obchod s českým sklem. V roce 1841 založili bratři Jakschové vlastní společnost, z které se později stal známý obchod s luxusním zbožím J. Jaksch & Co. V roce 1874 převzal společnost syn Johanna Antona, Oskar Jaksch, který rozšířil sortiment o porcelán a zřídil dílnu na porcelán. Počátkem 20. století nechal Oskar Jaksch vystavět novou budovu obchodního domu, která byla mimo jiné prvním vícepodlažním obchodem v Rize. Obchodní dům poté převzali Oskarovi synové Alfred, Henry a Oskar Karl Jaksch, dům fungoval až do roku 1941, kdy podlehl válečnému bombardování a v poválečném klimatu již pro něj nebylo místo.
Obrázek 8: Bratři Jakschové, zakladatelé rižské společnosti Jaksch & Co.
Obrázek 9: Obchodní dům Jaksch
Rižská větev Jakšových se již v 19. století stala tamní smetánkou a díky výhodným sňatkům se spříznila s mnoha tamními intelektuály i majiteli obchodních společností. Rodina se v průběhu 19. století stala evangelickou a rovněž se početně rozrostla. Dle autorových rešerší žijí příslušníci rodové linie v Rize dodnes.
Antonie Klementová, rozená Jakšová
Antonie Jakšová se narodila v roce 1874 v Bezně. Její rodová linie pocházela z Kosmonos, předtím z mlýna v Dolní Bukovině (viz kapitola o této rodové linii). V roce 1894 se v Byšicích vdala za Václava Klementa, který o rok později založil v Mladé Boleslavi společně s Václavem Laurinem firmu Laurin a Klement, budoucí nejvýznamnější českou továrnu na automobily Škoda. Manželé bydleli od roku 1908 v secesní vile v dnešní Husově ulici v Mladé Boleslavi. Antonie zemřela 10. listopadu 1935 ve svém domě v Mladé Boleslavi.
Obrázek 10: Parte Hynka (něm. Ignaze) Jakše, otce Antonie provdané Klementové (Muzeum města Mnichovo Hradiště)
Závěr
Komplexní výzkum potomstva Jakšových/Jakschových z regionu okolo Ralska by vydal na celou knihu, ať už bychom hovořili o životních osudech mlynářů od severní hranice Čech až k Pojizeří, koželuhů, šlechtických příslušníků a významných činitelů a vědců 19. a 20. století, církevních představitelů ze Severních Čech, či dvou chlapců z malé osady Janov u Nového Boru, kteří se svým porcelánem dobyli Pobaltí. Historie rodu odráží rovněž vývoj národnostní problematiky v Sudetech (příjmení Jakš se na pramenné pole dostalo jako české, později se však rod stal německojazyčný, aby se část z něj opět stala českojazyčným), problematiku rozlišování národnosti a mateřského jazyka či individualitu v chování jednotlivců při německé okupaci.
Pro potřeby článku bylo psaní vedeno tak, aby se vešlo co nejvíce důležitých informací do snesitelného rozsahu, avšak informací je o mnohem více, proto jakýmkoliv zájemcům rád poskytnu doplňující poznatky. Kontakt je možný například prostřednictvím spolku genealogů.
Prameny
- ČERVENKA, Vladimír. Inventář Rodinný archiv Jaksch-Wartenhorstů. SOA Plzeň. 2019. dostupné z: soap-pn_ap0757_20306_ra-jaksch-wartenhorst.pdf (inventare.cz)
- SOKLAKOVS, Kirils. Золотой век «Якш и Ко». Riga. 2007–2014. Dostupné z: Золотой век «Якш и Ко» («J.Jaksch & Co») | Рижский Краеведческий Сайт (rigacv.lv)
- SEUBERLICH, Erich. Stammtafeln Deutsch-baltischer Geschlechter. Riga. 1924. s. 174–178. Dostupné z: 'Seuberlich, Erich: Stammtafeln deutsch-baltischer Geschlechter. I. Reihe', Image 94 of 128 | MDZ (digitale-sammlungen.de)
- ŠIMEK, Rudolf. Soupis mlýnů. Vodnimlyny.cz (webová stránka). 2012–2017. Dostupné z: Mapa vodních mlýnů | Vodnimlyny.cz
- SOA Litoměřice. Matriční knihy narozených, oddaných a zemřelých, pozemkové knihy, soupisy obyvatel. Archivní vademecum SOA v Litoměřicích (soalitomerice.cz)
- SOA Praha. Matriční knihy narozených, oddaných a zemřelých, pozemkové knihy, soupisy obyvatel. Státní oblastní archiv v Praze (soapraha.cz)
Jan Motyčka, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz
Mohlo by vás také zajímat:
Všechny díly seriálu:
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
- Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný
