Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku: Šíp

Mezi ostatními příjmeními může Šíp svojí obyčejností trochu zapadnout. Souvisí se šípem – druhem střely. V této variantě je datováno již v roce 1468. Může být také odvozeno od domovního znamení. Zdrobnělina Šípek bývá odvozena od plodu plané růže. Ve variantách Šípal, Šípan, Šípatka jde o název rostliny. Další zdrobnělinou je Šipka/Šípka (nejstarší záznam už roku 1377). Šípaš znamená výprask. Známé jsou také varianty Šípoš a Šipula. V základní variantě Šíp, o které bude tento článek, jsou jeho nositelé nejpočetněji zastoupeni kromě velkých měst, jako je Praha a Plzeň, především v jižních Čechách, a to na Strakonicku a Táborsku. Na Mladoboleslavsku a Mnichovohradišťsku bylo k roku 2016 na 62 nositelů příjmení Šípová/Šíp.

První historicky doložení nositelé příjmení

Nejstaršími nositeli tohoto jména v českých zemích jsou šlechtické rody Šípové z Bránice a Šípové z Radůškova. Václav Šíp z Radůškova byl do rytířského stavu dědičně povýšen 28. května 1537 Ferdinandem I. Do moravského rytířského stavu byl přijat 1538 s výminkou, aby se nehněval, když by se mu psalo „slovutný panoši“. Rytířský titul totiž už používali první jmenovaní, Šípové z Bránice, a chtěli, aby se tak od nich rod Šípů z Radůškova odlišil. Šípové z Bránice byl starý český šlechtický rod. První zmínka o něm sahá k roku 1468. Jsou jmenováni po vsi Bránice, která se dnes nachází na polské straně česko-polského pomezí, a působili hlavně v okolí Opavy. Po třicetileté válce jako protestanti emigrovali a dodnes žijí po celé Evropě pod poněmčeným jménem Schipp von Branitz. Spojení měli i s naším krajem – v roce 1599 byl Jindřich Šíp z Bránice hejtmanem na Starých Hradech. 

Erby Šípů z Bránice a Šípů z Radůškova

Od Starých Hradů se teď přesuňme o 30 km a 7 let dál do vsi Bukovina, kde podle záznamu v pozemkové knize přebírá Jan Šíp roku 1606 krčmu od Adama Jelínka se souhlasem paní Mandelíny Mladotové z Labouně. Když roku 1612 kupuje Václav Budovec z Budova Bukovinu od paní Mandelíny, zaváže se, že vymůže dluhy od poddaných. Mezi dlužníky je zmíněn i krčmář bukovinský. Dlužný je celkem 23 kop grošů za ryby a 4 sudy piva. I přes dluh vůči vrchnosti se mu podle všeho v Bukovině daří a roku 1628 kupuje od Matěje Peterky grunt „s povolením urozeného a statečného rytíře Fridricha Veseckého z Vesce (...) sobě a dědicům svým budoucím.“ Krčmy se vzdává až z důvodu sešlosti věkem roku 1647. Grunt přebírá po svém otci syn Jiřík a roku 1654 je zmiňován společně s Janem Šípem z Ptýrova v berní rule, která byla obdobou dnešních sčítání lidu v době po třicetileté válce (byla však sestavena pro daňové účely, zahrnovala tedy pouze držitele majetku, nikoliv veškeré obyvatelstvo). I díky tomuto sčítání víme, že v Čechách bylo cca 22 nositelů příjmení Šíp a pouze dva z Mnichovohradišťska, další nejbližší jmenovec byl až v Praze. Ostatní byli z míst vzdálených více než 100 km, tudíž se dá předpokládat, že velká část dnešních nositelů tohoto příjmení v našem okolí mohou být potomci těchto výše zmíněných. Jaký byl další osud Šípů z Ptýrova a jestli byly rodově spřízněni s těmi z Bukoviny, zatím nevíme, zato víme, že v Bukovině se rodině Šípových dařilo a postupně ve vsi obhospodařovali i další grunty. Někde doosidlovali zpustlá stavení po třicetileté válce, do některých se přiženili.

Osídlení v jednotlivých gruntech v Bukovině:

Díky Aloisi Šimonovi (zmíněnému v článku o příjmení Šimon) a jeho Kronice obce Bukovina máme lepší vhled do života v obci a přehled o tom, jakou roli v ní hráli Šípové.

Například se v ní píše o vyšetřování krádeže čtyř pytlů obilí 6. března 1812 v bukovinském dvoře, které se měli dopustit „mlatci obilí a šafářka“. Ještě týž den bylo vše vyšetřeno u rychtáře Jiříka Zikmunda za přítomnosti konšela Jiříka Šípa a dvou úředníků. Tresty byly několik ran buď metlou v případě rychtářky, nebo holí v případě mlatců, a všichni k tomu dostali do 14 dnů žaláře a těžší práci, někteří ji museli odvést v železech.

Zajímavostí je, že příjmení Šíp můžeme kromě strany práva číst i na straně odsouzených.

Mezi čtrnácti jmény odsouzených výtečníků čteme i jméno Josefa Šípa, ten si vysloužil osm dní arestu a těžší práci.

Samostatnou kapitolou je přijímání mladých hospodářů mezi sousedy, při kterém mladý hospodář musel „zaplatiti příjemné do sousedstva, ze kterého je v hospodě pohoštěna shromážděná obec… Rozjaření hospodáři často vypili více, než přijatý soused zaplatil, nedoplatek útraty musela pak vyrovnávati obec,“ konstatuje v kronice učitel Šimon. Mezi přijatými hospodáři v letech 1825–1846 jsou kromě jiných i Josef Šíp z čp. 6, Jan Šíp z čp. 16, Jiří Šíp z čp. 17 a Václav Šíp z čp. 20.

Jan Šíp z domu číslo 16 je i první ze svých jmenovců, který se 28. října 1847 vykupuje z roboty.

Anna Šípová na stranách kroniky vzpomíná na svoji svatbu z 21. června 1881, při které se ještě dodržovaly staročeské svatební zvyklosti. Také barvitě popisuje kroje, které se nosily kolem roku 1880.

Asi nejsmutnější částí kroniky je ta o Velké válce. Ta čekala na dva brance narozené v Bosni, ale s domovským právem v Bukovině. Josef Šíp (* 1890) a Jaroslav Šíp (* 1892) byli na vojně ještě před válkou, první od roku 1911 a druhý od 1913, vojenskou službu si tak prodloužili ještě o válečné útrapy. Dalším vojákem Velké války byl obuvník František Šíp z Hlínoviště s domovským právem v Bílé Hlíně (* 5. března 1892). Byl zajat jako příslušník 10. zeměbraneckého pluku v Komárně. Na konci roku 1917 se dostal k 8. pluku Československých legií v Rusku, ale tam vydržel jen chvíli a v dubnu 1918 dezertoval.

Migrace do dalších vsí a měst v okolí

Někteří z rodu se rozhodnou hledat štěstí i v jiných městech a vesnicích v okolí Bukoviny. Mezi prvními byla obec Veselá, kam podle záznamu z roku 1640 v pozemkové knize vyplácí Jiří Šíp Jana Šípa, nejspíše svého bratra.

V Nové Vsi se jméno Šíp objevuje na přelomu 18. a 19. století, nejprve v domě s číslem popisným 8 poté v čísle 9. Jsou uváděni jako chalupníci, popřípadě jako domkáři. O čtyři generace později se část rodiny přesouvá dále do Malé Bělé. Tam se usídluje i jedna větev rodiny z Horní Bukoviny. Potkávají se tak v jedné vsi příbuzní jmenovci, kteří žili minimálně sto let odděleně. Jiní to z Bukoviny vzali přes Chlumín, Násedlnici, Koprník a Valdštýnsko až do Podhradí. Tato cesta dlouhá 60 kilometrů jim trvala několik generací. Není možné se tu rozepisovat o jednotlivých členech rozrodu Šípových a místech, kde žili. Byli mezi nimi především sedláci a menší zemědělci, ale také hostinští, tak jako první Jan. Ale hostinský byl i František Šíp, který nejprve roznáší pivo v hostinci v Nové Vsi u Branžeže, aby se nakonec přesunul do Bílé Hlíny, kde se usídlil natrvalo. V Klášteře Hradišti se do hospody přiženil Josef Šíp a na přelomu 19. a 20. století se ujímá i hospodaření na mlýně. Častým zaměstnáním je i topič, ať už v kotelně, či na lokomotivě, a dokonce i na torpédovém člunu za první světové války. Ale byli mezi nimi i obyčejní námezdní dělníci, zedníci, hajný nebo i bakovský obecní pasák ovcí František Šíp.

Mlynář Josef Šíp, Klášter Hradiště nad Jizerou čp. 42

Rozšíření rodu (v závorce je uvedena první dohledaná zmínka o příjmení v dané obci):

Bukovina (1606), Veselá (1640), Ptýrov (1654), Klášter (1687), Jivina (1713), Mnichovo Hradiště (1732), Kruhy (1733), Přestavlky (1752), Dolní Bukovina / Podbukovina (1799), Nová Ves u Bakova (1802), Chlumín (1831), Lítkovice (1841), Bílá Hlína (1851), Násedlnice (1858), Mladá Boleslav (1870), Koprník (1888), Nová Ves u Branžeže (1904), Podhradí (1914).

Obuvník František Šíp, Malá Bělá čp. 23

Významní nositelé příjmení

Dnes je asi nejznámější osobností herec, muzikant a textař, ale nyní především moderátor Karel Šíp. Možná překvapivou informací je, že toto příjmení má díky umělecké kariéře svého otce Karla Huga Feuerfeila, který se nechal po druhé světové válce přejmenovat na pro českého diváka lépe znějící příjmení Šíp.

Další známou osobností, tentokrát už spřízněnou s naším krajem, je Marie Retková, za svobodna Šípová. Dlouholetá hlasatelka Československé a České televize a také držitelka několika cen TýTý. Její pradědeček Václav Šíp byl řídícím učitelem ve Vestci pod Kozákovem, kde také založil 1. srpna 1888 hasičský sbor a byl jeho prvním velitelem. Ve stejném roce se mu narodil syn Ladislav, který se později stal odborovým radou na ministerstvu školství a osvěty v Praze. Nejstarší předky moderátorky Marie Retkové se zatím povedlo dopátrat v Pěčicích v polovině 18. století.

Karel Šíp

Marie Retková

Výzkum rodu pomocí DNA testů

V dnešní době se nemusíme odkazovat jen na matriční záznamy, současný nástup genetické genealogie a dostupnost kvalitních DNA testů nám umožňuje propojovat jednotlivé linie a zkoumat původ předků daleko do minulosti. Pomáhají nám vyvracet falešnou paternitu a dávají nám možnost ověřovat správnost matričních záznamů. Díky proběhlým testům můžeme předpokládat, že přímá mužská linie Šípů z Bukoviny patří do západoevropské haploskupiny R1b. Společné mužské předky má s archeologickými nálezy spojovanými s Vikingskou kulturou v Dánsku nebo se středověkými vykopávkami především z Anglie, ale také z Německa, Dánska, Skandinávie, Nizozemí a Maďarska. Zajímavou perličkou může být společný předek okolo roku 1350 př. n. l. s držitelem Nobelovy ceny za literaturu Ernestem Hemingwayem. Geneticky nejblíže máme dnes k mužům žijícím ve Švédsku, což může být způsobeno přirozenou migrací, ale mohla by to mít za vinu i genetická zkratka v podobě švédského vojáka za třicetileté války. Ať už je to jakkoliv, může nám další testování odpovědět na některé otázky v geneticko-genealogickém pátrání.

Poděkování

Rád bych touto cestou poděkoval Mirkovi Kolocovi, který mi pomohl s dohledáním a hlavně přečtením nejstarších dokumentů, Jaromírovi Jermářovi, který mě neustále zásobuje informacemi o Šípech z okolí Bílé Hlíny, a v neposlední řadě také Petru Novákovi, bez kterého by tento text ani nevznikl.

Jakub Šíp, Mnichovohradišťský spolek genealogů, www.rodokmenymh.cz

Mohlo by vás také zajímat:

• Mnichovohradišťský spolek genealogů chystá na rok 2024 sérii článků o typických místních příjmeních

Všechny díly seriálu:

• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 1. díl: Hyka
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 2. díl: Nohýnek/Nohynek
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 3. díl: Šverma
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 4. díl: Rejnart
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 5. díl: Šimon
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 6. díl: Šíp
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 7. díl: Sameš
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 8. díl: Pavlišta
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 9. díl: Jakš
• Mapujeme příjmení na Mnichovohradišťsku – 10. díl: Studničný